Exkluzivní rozhovory s několika bývalými džihádisty a příslušníky Tálibánu provedl analytik Sabawoon Samim a publikoval je web neziskové organizace Afghanistan Analysts Network. Všichni tito muži se narodili na venkově a nezanedbatelnou část života strávili na bojišti. Po pádu starého režimu si našli práci v nové vládě a začali žít v Kábulu.

Ani jeden z nich ale s novým životem není zcela spokojený. Místo svaté války je sužují problémy běžných lidí, na které nebyli doposud zvyklí. Stěžují si například na dopravní zácpy. Ani pracovní režim není všem po chuti.

[chooze:article;value:442249]

​"V Tálibánu jsme měli hodně svobody a mohli si vybrat, kam jít, kde zůstat a zda se zúčastnit války. Teď ale musíte jít do kanceláře před osmou ráno a zůstat tam do čtyř odpoledne. Pokud tam nedorazíte, máte absenci a strhnou vám to z platu," posteskl si 32letý Omar, který se po konci války uchytil na ministerstvu.

Stejné pocity má i 24letý Huzaifa, který v Kábulu po konci války začal pracovat v kanceláři policejního okrsku. "Teď sedíme na jednom místě, za stolem u počítače, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Život se stal tak unavujícím, každý den pořád děláte stejné věci," povzdechl si nad svým novým životem.

Přátelské a milé prostředí Tálibánu

Na časy, kdy byl džihádistou, proto Huzaifa vzpomíná blaženě. "Bylo těžké opustit to přátelské, milé prostředí. Panovala tam láska, upřímnost a především touha po mučednictví," popsal své působení v Tálibánu. Práce pro něj byla těžká hlavně na začátku, a to zejména proto, že v Kábulu je vysoká míra kriminality, kterou se policii nedaří příliš potlačit.

[chooze:article;value:444715]

​Překvapila ho zejména brutalita vůči ženám. A také to, že s těmito ženami musel jednat. "V prvních dnech, kdy se na nás obracely, se před nimi mnozí mudžahedíni (džihádisté, pozn. red.), včetně mě, schovávali, protože jsme nikdy v životě nemluvili s cizími ženami," svěřil se.

V jednom z kábulských policejních okrsků si práci našel také 26letý Abdul Salam, který si postěžoval na drahé nájmy za byty "kapesní velikosti". "Na rozdíl od domů v Kandaháru mají lidé v (kábulských) bytech jen tři místnosti. Není v nich ani žádný samostatný pokoj pro hosty," řekl zklamaně. "Válka skončila, ale je těžké si nestýskat po dobách džihádu," doplnil.

Nudná práce a závislost na internetu

Pětadvacetiletý Abdul Nafi se v Kábulu uchytil na ministerstvu a kvůli práci si udělal počítačový kurz a kurz angličtiny. Věří, že svou práci dělá dobře, stěžuje si ale, že jí pro něj není dost. "Proto trávím většinu času na twitteru. Máme přes Wi-Fi rychlý internet a mnoho mudžahedínů, včetně mě, je závislých na internetu, zejména na twitteru," postěžoval si Abdul.

[chooze:article;value:451828]

​Na životě v Kábulu ho znervózňuje také příliš velká asertivita žen a jejich nevhodné oblečení. "V prvních dnech jsme se s mnoha kamarády kvůli nim (ženám) sotva odvážili projít na tržiště a doufali jsme, že se situace brzy zlepší. Jenomže to se nestalo. Ještě horší bylo, že mezi mými spolužáky v počítačovém kurzu byla taky žena. Seděli jsme ve stejné třídě," popsal svůj šok.

Mnoho bývalých tálibánských bojovníků se po konci války podívalo do Kábulu úplně poprvé v životě. Tehdy svět oběhly bizarní záběry, jak se se samopaly přes rameno či v klíně vozí na kolotočích či autodromu v tamním lunaparku (psali jsme o tom v článku zde).

Tálibán po převzetí moci začal zavádět tvrdá opatření pro ženy, zakázal jim například studovat na vysokých školách:

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.