Česko bývalo cukrovarnickou velmocí. Po revoluci u nás fungovalo 53 cukrovarů. Teď jich zůstává sedm a chystají se omezovat výrobu. "Čekáme pokles kolem deseti až patnácti procent," přiznal generální ředitel cukrovarů Tereos Martin Kolář.

Problémem je levný cukr ze zemí třetího světa. Například z Ukrajiny ho překupníci přivezli čtyřikrát tolik než před dvěma lety. Spotřebitelé mohou jásat, v obchodech díky tomu stojí zhruba polovinu, ale cukrovary nepokryjí ani náklady. "Vozí se k nám cukr z Bulharska, kde není jediný cukrovar, a jde o přebalený cukr z Ruska," kritizoval mluvčí Potravinářské komory Marek Zemánek.

V Česku musejí výrobci cukru platit drahé emisní povolenky. Náklady na energie mají často vyšší než zahraniční konkurence. Teď zoufale hledají nová odbytiště až v Africe. Zemědělci odhadují, že letos vysejí zhruba o 10 až 20 procent méně cukrové řepy. Pokud dovozy levného cukru ze zemí třetího světa neskončí, může to prý znamenat konec českého cukrovarnictví.

[chooze:article;value:600061]

​Pěstitelé už teď na cukrové řepě prodělávají. Výkupní ceny kopírují ceny cukru. "Před dvěma lety jsme prodávali za 1 100, teď do 700 korun," řekl výkonný ředitel Svazu pěstitelů cukrovky Pavel Kašing.

Zemědělci varují, že stejným způsobem likvidují jejich podnikání dovozy levných potravin z Jižní Ameriky. Minulý týden kvůli tomu protestovali na hranicích. "Chceme, aby pro všechny dodavatele surovin, komodit a potravin do této republiky platily stejné podmínky," prohlásil zemědělec Petr Chaloupka.

Českým zemědělcům vadí, že v zemích třetího světa platí mnohem mírnější pravidla. Tamní pěstitelé mohou používat například zakázané postřiky. "Máme zakázané růstové hormony a oni je používají a mají je povolené," postěžoval si předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. Dohodu o volném obchodu s jihoamerickými státy vyjednala Unie loni v prosinci.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.