Erik Gábor neměl jednoduché dětství. Vadí mu ale, pokud se vše okolo zbytečně nafukuje. "Je pravda, že nemám asi úplně klasický příběh spokojeného dítěte, který by měl úžasnou, skvělou rodinu. Žil jsem naprosto průměrný život chudších lidí ze špatných poměrů, ze špatných sociálních podmínek. Vyrůstal jsem bez táty, máma měla několik prací, aby nás nemusela dát do dětského domova, vyrůstali jsme v kriminální čtvrti, kde se fakt děly zlé věci, byly tam drogy, bylo tam ubližování, těžké ublížení na zdraví, byly tam vraždy a takovéto věci," zavzpomínal.

Jak však pokračuje, nebyl to žádný Brooklyn se střelbou na ulicích a válkami gangů. "Takže jsem měl jsem asi trošku nepříjemnější nějaké okamžiky ve svém dětství a dospívání, které mi ale ve finále posloužily jako palivo na to uvést věci do pohybu a stát se rapperem, hudebníkem nebo něčím, čímkoliv," dodal.

[chooze:article;value:583142]

​Tvorba textů Refewovi pomáhá. "Jsem dokonce přesvědčený o tom, že když člověk mluví o problémech, tak se tím automaticky trošičku léčí. Ne že bych studoval psychologii, ale vím, že když člověk minimálně pojmenuje problém a uvědomí si ho, tak to je nějaký první krok k tomu, jak s tím problémem naložit a jak ho hlavně vyřešit. Díky tomu, že se ty písničky většinou hrají i na koncertech, tak to furt opakuju a třeba se mě i na to lidi ptají, tím pádem to třeba někdy i rozebírám," popsal.

Díky tomu bolestivé věci pro Refewa časem pozbyly svou sílu a přeměnily se spíše na neutrální vzpomínky. "Když budu teď mluvit o tom, že jsme neměli peníze, že jsme neměli co jíst a tak dále, tak teď to říkám tak, že mi to vlastně úplně jedno a vlastně nic necítím. Ale tehdy samozřejmě se mě to dotýkalo, tehdy mě to štvalo. Pamatuju, když jsme byli malí, že jsme kupovali ty zlevněné jogurty a vždycky jsem jich měl třeba pět a dva byly prošlé, že nešly sníst. Tehdy jsem cítil tu bolest. Možná z toho vzešel nějaký tlak nebo nějaký stres. Něco prostě špatného, co se ve mně stalo, díky čemu jsem pak napsal ten track. Teď už ale to špatné necítím," řekl.

Hudba je pro něj vším. "To, že se mi daří a že funguji, tak to je fakt doslova díky hudbě. Hudba je to, co mě naplňuje. A nejenom moje srdce, ale reálně to platí moje složenky. Celý můj život se točí kolem hudby, a kdyby nebylo hudby, tak ani nejsem," uvedl.

[chooze:article;value:580925]

​Řekl také, že není a nechce být nikomu vzorem. "Vím, že je pár lidí, co ke mně vzhlíží a třeba chtějí být v něčem stejní jako já. Ale já všem říkám: 'Jestli se chcete poučit z něčeho nebo si něco ze mě vzít, tak akorát maximálně to poučení z mých chyb.' A jestli je něco na mně fakt dobré, co dokážu sám ohodnotit, tak je to nějaká píle, nějaká vytrvalost, cílevědomost a to, že si reálně chci proměnit ty sny v realitu," vyjasnil.

Svůj život nepovažuje za ukázkový. A ani po tom netouží. "Já nechci být ten, na koho se podívá každý divák a řekne si: 'Ten je super, tady toho bych chtěl domů na kafe.' Já se nechci zalíbit všem. Já chci být šťastný sám a chci dělat šťastné lidi kolem sebe. A u toho akorát nebýt vyloženě zlý," prohlásil. Na celý rozhovor se můžete pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.