Jedna z vůbec největších kopulí z nevyztuženého betonu se nachází v Římě a byla postavena v roce 128 našeho letopočtu. I přes skoro 2 000 let na větru a dešti střecha Pantheonu stále stojí. Teď američtí vědci z Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu MIT přišli na to, čemu tato antická stavba vděčí za svou dlouhověkost.

Tajemství římského betonu se skrývá v zrníčkách vápna. Dříve si výzkumníci mysleli, že jejich přítomnost v materiálu je výsledkem chyby při výrobním procesu, konkrétně špatného promíchání směsi. Nyní se ale zdá, že vápenná zrníčka mají svůj podstatný význam.

[chooze:article;value:66440]

"Římané vynaložili za dlouhá staletí ohromné úsilí na zdokonalení receptu na tento vynikající stavební materiál. Nedávalo mi proto smysl, proč by zanedbávali kvalitu samotné výroby betonu," sdělil profesor stavebnictví na MIT Admir Masic.

Jak se následně ukázalo, Římané při výrobě betonu nepoužívali obvyklé hašené vápno, ale jeho reaktivnější formu, tedy vápno pálené. Výsledná reakce beton zahřála a vytvořila v něm nové sloučeniny.

Zároveň v něm vznikla právě ona zrníčka. Ta reagovala s vodou a vzduchem, pokud beton napraskl, a vytvořila směs, která prasklinu zacelila dříve, než se stihla zvětšit. Současně také reagovala s vulkanickým popelem, který Římané k výrobě betonu používali, a dále jej zpevňovala.

[chooze:article;value:482488]

Podle Masica mohou poznatky z tohoto výzkumu pomoci jak při tvorbě nových odolnějších betonů, tak v pokroku v oblasti 3D tištěných staveb. Díky nehašenému vápnu a následnému zahřátí celé směsi totiž římský beton tuhne výrazně rychleji než ten běžný.

Tým výzkumníků teď podle Fox News pracuje na tom, aby nově nabyté poznatky co nejlépe převedl do praxe. Masic si od výzkumu také slibuje, že by nové výrobní metody mohly omezit dopady výroby betonu na životní prostředí.

Ceny nemovitostí klesají. Za stavební materiál si ale lidé výrazně připlatí:

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.