Jak Vopěnka popsal, začátky nakladatelství Práh byly drsné. Tehdy mu bylo necelých 30 let a neměl žádné zkušenosti. "Neměli jsme žádné zkušenosti s tím, jak se živit, jak platit za vodu, za elektřinu, a nejenom, že jsme neměli mobilní telefony, ale neměli jsme ani žádné telefony, protože ta infrastruktura prostě najednou na to nestačila," připomněl.

"Takže já jsem vždycky s hromadou mincí čekal u telefonní budky, kde teda někdy docházelo téměř k lynči, protože když člověk vyřizoval víc hovorů najednou, tak se tam vytvořila velká fronta. A stejně tak to bylo na hraně lynče, když člověk přivezl pak 50 balíků na poštu s tím, že jako posílá vlastně knížky, které si někdo objednal," dodal.

Ze začátku skladoval knížky u sebe doma. "Měl jsem naštěstí dvougarsonku v přízemí, takže přijel kamion, já jsem vyskládal kamion třeba Krkonošských pohádek, které jsem tenkrát vydal, to přijely hned dva kamiony. No a pak přijížděli různí přeprodejci, něco si koupili přímo u mě v bytě. A musel jsem je zkasírovat hned, protože většinou, když to člověk neudělal, tak už je pak nikdy neviděl, uhlídat si peníze bylo v té době hodně těžké," popsal divoká 90. léta.

[chooze:article;value:571360]

​Spoléhat musel i na svou fyzičku. "Něco jsem roznášel sám v batohu a na něco jsem si najímal řidiče s dodávkou, protože sám jsem ještě neměl ani řidičák v té době. To mi pak trvalo další dva roky, než jsem za úplatek získal telefonní linku a udělal si řidičský průkaz," přiznal.

Jak dlouho trvá, než nakladatel pozná, že nějaké dílo stojí za to vydat? "Myslím si, že tři minuty mi stačí k tomu, abych úplně vyřadil to, co nabízejí, což je většinou. A když mě tam něco zaujme, tak třeba tomu věnuji dalších deset minut a pak to třeba nechám přečíst někomu dalšímu," přiblížil.

Vopěnka je trochu atypický v tom, že je jak spisovatel, tak nakladatel, proces tak zná z obou stran. "Já nemám úplně sílu bojovat za nějaké další začínající autory. Čili nerad bych, aby se po dnešním pořadu objevilo ve schránce 20 rukopisů. Nemohu slíbit, že bych je přečetl. Ale zase musím říct, že kdybych narazil na mimořádný talent, mimořádný úkaz, tak zase už z povahy věci bych takové knize pomohl," prohlásil.

[chooze:article;value:568718]

​Vopěnka píše svá díla ručně. Je to pro něj to největší soustředění. "Já to musím do týdne přepsat, jinak už to sám nepřečtu. Dokud si pamatuju, co jsem napsal. To se nedá přečíst. Ale podstatný je ten tvůrčí proces, kdy mě nic neruší a kdy úplně sestoupím do toho příběhu," objasnil.

Nyní pracuje na novém románu, má už 460 normostran a mohl by vyjít příští rok. Je z daleké budoucnosti a jmenuje se Dorian se vrací do budoucnosti. "Není to Dorian Gray, ale to jméno hlavního hrdiny tam takhle skočilo a jakmile jsem na něj přišel, tak mě to začalo mnohem víc bavit. To tam prostě patřilo, ta energie toho jména Dorian tam nějak patřila do toho příběhu," vysvětlil. Na celý díl pořadu se můžete podívat pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.