Jan Adam vzpomíná, že tvorbu Karla Gotta začal vnímat v 70. letech minulého století, v roce 1975 ho pak teta vzala na Gottův koncert. "Tam jsem si řekl, že s ním budu jednou spolupracovat. Spolužáci se mi smáli na devítiletce, na gymplu taky, na právech zpočátku taky, ale já jsem ty práva šel studovat do Prahy kvůli tomu, abych se k němu dostal co nejblíže a taky k Heleně Vondráčkové. To byly moje dětské idoly a splnilo se mi, že s Karlem jsem spolupracoval a s Helenou spolupracuji už taky skoro 30 let," popsal.
Do kontaktu s věhlasným zpěvákem se dostal na vysokoškolských studiích. "Já jsem vybral spolužačky z právnické fakulty, vždycky pěkné holky, a chodili jsme zvonit ke Karlovu domu na Bertramku a zvát ho na besedu a on asi tři čtvrtě roku odolával. Já jsem pak jednou dělal poslechovou diskotéku Karel Gott, jak ho neznáte a spolužačky mě přesvědčily, abych mu zatelefonoval, že třeba přijde. Což jsem udělal a on skutečně přišel. Do toho klubu tenkrát přišlo na 600 lidí, stáli frontu až kolem menzy, až dolů na chodník," vzpomínal.
"Bylo to v době, kdy ho Miro Žbirka porazil ve Zlatém slavíkovi, a on začal mít pocit, že přichází o kontakt s mladou generací. Najednou se mu ozvali vysokoškoláci, mladí lidé, a když to skončilo, tak mi řekl, 'tak Honzo a v tom budeme pokračovat'," doplnil.
[chooze:article;value:576431]
Karla Gotta podle Adama definovala neskutečná pracovitost a laskavost. "On skutečně miloval lidi. To nebyl nějaký kalkul nebo póza. Miloval fanoušky a uměl si tu slávu, kterou vydobyl, patřičně užít. Jen v Německu prodal 23 milionů desek. Nebo dostal Zlatou jehlici Polydoru, což dostali jen Leonard Bernstein a Herbert von Karajan," vyjmenoval.
Po 23 letech spolupráce se ale cesty obou mužů rozešly. "Myslel si na konci naší spolupráce, že mu u mě projde absolutně všechno. A což se nestalo. Takže jsem dal v roce 2015 po třiadvaceti letech výpověď. A to se mu hodně nelíbilo. Nebyl na to připraven," řekl Adam.
Odchod po takové době ale nebyl jednoduchý. "Dneska už jsem se s tím absolutně vyrovnal. Mně se dostavil určitý pocit vyhoření. Myslím si, že jsme si vzájemně dali, co jsme si dát měli. A to, že odejdu, zavolal jsem Hance Zagorové, kterou jsem měl vždycky strašně rád, a myslím si, že i ona mě. A všechny ty pocity jsem jí převyprávěl. A ona mi řekla, jestli se ti uleví, když tu výpověď dáš, tak to udělej. Jsi šikovný kluk, tak se neztratíš," přiblížil poslední momenty spolupráce.
[chooze:article;value:576413]
Jenže přátelství s Karelm Gottem už pak nebylo jako dřív. Mistr následně onemocněl a v kontaktu už byli jen sporadicky. Nakonec se ani nestihli osobně rozloučit. "Já jsem někdy na konci srpna 2019 napsal Ivaně, že bych ho rád viděl. Ona mi napsala, že ho to moc potěšilo a že mám přijít v neděli na čaj. Jenže já jsem se druhý den probudil, měl jsem strašně těžkou rýmu, tak jsem jí napsal, že nikam jít nemůžu, že bych ho mohl ohrozit na zdraví," řekl.
"No a nakonec to dopadlo tak, že nezabrala ani druhá antibiotika. A najednou mi Ivana volala, když jsem byl v čekárně u lékaře. Říká 'Honzo, já Vám dám Karla'. Dala mi ho k telefonu. A poslední věc, kterou jsem od něj slyšel, a bylo to strašně slabým hlasem, že jsem mu říkal 'Kájo, drž se'. A on mi řekl 'Honzo, já se držím jen tak tak sluchátka'. To bylo ve čtvrtek a pak 1. října v úterý zemřel," dodal.
Jan Adam sice nedokáže vybrat nejoblíbenější písničku od Gotta, ale na závěr rozhovoru přidal milou vzpomínku: "Já jsem Karlovi doporučil do repertoáru dobrých 50 nebo 60 písní. Super bylo, když je nahrál ve studiu a teď jsem si to poslouchal. Ale víte, co bylo ještě krásnější? Když to zpíval v těch vyprodaných sportovních halách. A já jsem v očích těch lidí viděl, jak se jim to strašně líbí. Tak to jsem byl strašně šťastný a na to hodně vzpomínám." Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.