"Teta byla mírumilovný člověk, ze všeho se radovala, milovala zvířata. Nemohla mít děti, tak tu svoji lásku obětovala rodině," popisují příbuzní svou tetu. Ještě před čtyřmi měsíci Božena Troubová ochotně vyprávěla o válce své vnučce ve studentském dokumentu, to už z domácího prostředí, kde se o ni celá rodina starala. Pravidelně její stav kontrolovala obvodní lékařka. Až do jednoho dne.

"Přijela, tetu prohlédla a usoudila, že má masivní otoky a byla dušná. Paní doktorka usoudila, že zavoláme rychlou. A od té doby byla v nemocnici na kardiologii," začal vyprávěni Milan Bekera, synovec paní Troubové.

Tam lékaři pardubické nemocnice podle odborníků, které redakce pořadu Na vaší straně oslovila, odvedli velmi dobrou práci a paní Troubové doslova zachránili život. "Kolegové v Pardubicích se celkem velmi dobře zasadili o to, aby nezemřela na srdeční selhání. Ale trvalo to dlouho," poznamenal kardiolog Petr Neužil.

[chooze:article;value:571900]

​Po hospitalizaci, která trvala šest týdnů, propustili paní Troubovou do domácí péče. Podle rodiny byla ale v zuboženém stavu, s hlubokou proleženinou na zádech. "Asi za týden jsem šel za ošetřující lékařkou tety a ptal jsem se, jak je to možné. Řekla, že v den propuštění nebyla v práci, prý ale tetu po celou dobu polohovali. S manželkou jsme ale chodili za tetou za návštěvu každý den a ležela pořád jen na zádech," řekl Milan Bekera.

Podle jeho slov během domácí péče jeho teta proleženiny neměla, po návratu z nemocnice ale ano. To potvrzuje i ošetřovatelka, která do rodiny za paní Troubovou docházela. "Neměla, měla tam malilinkatou proleženinu, která se jí krásně hojila. Paní seděla, povídala si a vrátila se jako ležák," řekla ošetřovatelka.

"Ke stavu pacientky nemohu nic říci. Aniž bych tuhle informaci měla písemně a založenou ve zdravotnické dokumentaci, to udělat nemůžu," reagovala na dotaz redakce Kateřina Semrádová, mluvčí Nemocnice Pardubického kraje. 

[chooze:article;value:570513]

​Poté, co rodina souhlasila s poskytnutím informací, nemocnice zaslala vyjádření, rodině v případě bolestí pacientky nabídla opětovnou hospitalizaci a popsala, jak se o paní Troubovou mají doma starat. "Podobné rány mohou v akutním stavu vyžadovat akutní lůžkovou péči, kterou po zaléčení nahradí péče následná, tedy lůžko v rámci LDN, případně domácí, kdy je ošetřování zajištěno cestou zdravotně-sociální péče. Zhoršovat se mohou v řádu desítek hodin a jejich ambulantní léčba formou domácí péče je zcela běžnou klinickou praxí," stojí ve vyjádření nemocnice.

S tím se rodina nespokojí. "Neříkejte mi, že se ta díra udělá ze dne na den, to mi neříkejte, že někdo nepochybil z jejich strany. Teta tam šla bez nějaké známky, že by tam něco měla," nesouhlasí synovec paní Troubové.

Oslovili jsme proto odborníky a zjišťovali u nich, jak je možné, že paní Troubová v domácí péči dekubit – jak se odborně proleženina nazývá – neměla, naopak během hospitalizace v nemocnici se jí hluboká rána vytvořila.

[chooze:article;value:562157]

​"Vždycky v medicíně platí, že je potřeba sledovat priority. Paní byla hospitalizovaná, měla známky srdečního selhání, poměrně vážné. Na jednu stranu toho pacienta zachráníte, zlepšíte, upravíte funkci srdce, ale na druhou stranu hospitalizace sama o sobě škodí. Je logické, že po šesti týdnech, což je velmi dlouhá doba, i po jednom dni, vzniká a může vznikat kožní defekt, můžete mít matrace, antidekubitální," sdělil kardiolog Petr Neužil.

A proč se jí to nestalo doma? "Protože doma se více hýbe, není upoutaná na lůžko, je v domácím prostředí. V nemocnici je také nozokomiální infekce (nákaza, která vznikla v příčinné souvislosti s pobytem pacientů v nemocničním prostředí; pozn. red.), která doma není. V nemocnici jsou mikroby, které jsou rezistentní, takže celkem se dá očekávat, že prodloužená hospitalizace právě vede k těm trofickým změnám," dodal Petr Neužil.

"Starší člověk většinou změnu prostředí nevnímá úplně optimálně, pro lidi přes 80 let je lepší zůstat v domácím prostředí. My se u těchto pacientů snažíme polohování co nejčastěji dělat, někdy ani to polohování nestačí, vlastně i to znehybnění pacienta na lůžku je problém, zvlášť když tam není dostatek tkáně," řekl lékař Petr Arenberger, specialista v oboru dermatologie.

[chooze:article;value:572212]

​Dva špičkoví lékaři se nezávisle na sobě shodují – proleženinám se ve vysokém věku leckdy pacienti bohužel nevyhnou. A co na to odborníci, kteří o staré lidi pečují denně? Podle nich proleženiny vznikají velmi rychle.

"Je to i během několika hodin, tohle vídáme v praxi velice často. Dochází vlastně k tomu, že ta poškozená kůže a měkké tkáně nejsou dostatečně zásobeny krví a začnou odumírat. Podílí se tam více faktorů, které my jako zdravotníci můžeme více či méně ovlivnit," poznamenala specialistka na hojení ran Adéla Holubová. "Je ještě otázka, jak na tom paní byla zdravotně, zda první onemocnění nezpůsobila dopad na ty proleženiny. Je mi velmi líto, že v tomto vysokém věku má toto druhotné onemocnění, ale někdy k tomu dochází," uvedla Jana Hnyková, místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče.

Pět rad, na co máte v podobných případech nárok a jak postupovat

Informace o stavu pacienta

Pokud je váš blízký nebo rodinný příslušník hospitalizován, máte nárok znát jeho zdravotní stav a plánovaný způsob léčby pouze v případě, že vás zdravotnickému zařízení označí jako osobu, které mohou být poskytovány informace o zdravotním stavu pacienta. Stejně tak má pacient právo určit osoby, kterým informace sděleny být nesmí.

Návštěvy

Podle centrální etické komise ministerstva zdravotnictví vás rodina a vaši přátelé mohou navštěvovat v nemocnici každý den, pokud je to v souladu s návštěvním řádem zařízení a také pokud návštěvy neomezí léčbu jiné osoby.

Polohování pacienta

Rodina by rozhodně sama od sebe neměla s pacientem jakkoliv hýbat. Pouze po domluvě se zdravotnickým personálem nemocnice. Polohování pacientů v intenzivní péči zahrnuje řadu cílů, mezi něž patří prevence proleženin, a manipulovat se svým příbuzným svévolně není odborníky doporučováno.

Domácí strava

"Pokud víte, že dědeček miluje hovězí vývar s knedlíčky, a ošetřující lékař to dovolí, určitě mu to přineste. Ale vždycky prosím po domluvě s ošetřovatelským personálem," doporučila specialistka na hojení ran Adéla Holubová.

Domácí léčba proleženin

"O to se nemá starat rodina, nemůže se starat rodina, ale je vyškolená home care péče. Máme asistentky a sestry, které jsou vyškoleny o péči o dekubity," radí profesor Neužil.  

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.