Psychologové jim říkají generace sněhových vloček – děti ztratily odolnost, nedokážou řešit problémy, a když přijde krize, okamžitě se hroutí. Není to jejich vina, ale důsledek života jako v bavlnce. "Měli bychom si položit otázku, jak se stává organismus odolným. Většinou tak, že je vystaven přiměřené zátěži," tvrdí psycholog Jiří Brančík.

Generace jejich rodičů přežila divoké devadesátky, jejich dědové tvrdou normalizaci, jejich praprarodiče období války a protektorátu. Dnešní mládež proplouvá příliš klidnými časy na to, aby se mohla zocelit.

V číslech to vypadá ještě hůř. Čtyřicet procent žáků má známky depresí a každý třetí by potřeboval pomoc odborníka. "Máme potřebu je příliš chránit. Vozíme je do kroužků, z kroužků, vozíme je do školy, umetáme jim cestičky. A ty děti se to nenaučí," myslí si školní psycholožka z Brna Eliška Jandová.

[chooze:article;value:572739]

Život je pro mladou generaci ale jednoduchý jen zdánlivě. Děti zažily v rychlém sledu největší pandemii za posledních sto let a hned po ní vypukla v Evropě válka.

Dnešní děti vyrůstají v blahobytu, ale přesto mají podle psychologů život v mnoha ohledech složitější. Čelí záplavě protichůdných informací, neustálému hodnocení na sociálních sítích a šikaně, která je mnohem sofistikovanější.

"Děti se mezi sebou srovnávají a problém je, že si od těch sociálních vztahů na internetu nikdy neodpočinou," říká dále Jandová. V záplavě informací se mladý člověk obtížně orientuje a ztrácí i základní životní pravdy. Třetina žáků dnes trpí úzkostmi – ze školy, společenského kontaktu nebo nově ze změny klimatu.

[chooze:article;value:572681]

"Vidíme takový obecný trend, že klesá důvěra třeba v dospělé," upozorňuje pak výkonná ředitelka UNICEF v České republice Pavla Gomba.

O tom, jak citlivé jsou dnešní děti, svědčí i poslední tropické dny – žáci se v teple nesoustředí a ředitelé narychlo shánějí klimatizace. Přitom ještě před sto lety děti chodily do školy pěšky v každém počasí desítky kilometrů a byla to pro ně často úleva od práce na poli.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.