[chooze:gallery;value:34849]

​​Celý týden projížděl Ukrajinou v rámci seriálu Dva roky války reportér Martin Hlaváček. Dostal se Kyjeva i do blízkosti fronty u nedávno dobyté Avdijivky, mluvil jak s českými dobrovolníky, tak s ukrajinskými civilisty a také vojáky. 

Co se tě nejvíc dotklo, co ti nejvíc utkvělo, z cesty po Ukrajině, v paměti?

Dostali jsme poblíž frontové linie, kde žijí lidé. Jsou velmi vstřícní a ochotní, takříkajíc by se rozdali. Dotklo se mě hodně to, že do míst, kde jsme byli ubytovaní u jedné paní, se zřejmě vrátí fronta. A ti lidé to nemusí zvládnout. Je to až děsivé. S kolegou jsme se procházeli po městě a on mi říká, že za půl roku se sem pravděpodobně nedostaneme, protože tu bude fronta, když to takto půjde dál.

A ti lidé, kteří tam žijí, s tím počítají?

Armáda úplně veselé scénáře nemá, byť pořád bojuje, jak může. Co se týká lidí, nemyslím si, že by s tím počítali, myslím, že žijí v přesvědčení, že ti kluci na frontě pro ně udělají první poslední. Což oni dělají, ale že ti lidé nepočítají s tak černým scénářem. Myslím, že opravdu ti běžní lidé na to nejsou připravení.

[chooze:article;value:543436]

Jak vypadá normální den pro lidi, kteří žijí tak blízko fronty?

Jde o to, jestli ten člověk má nějaké zaměstnání, nebo ne. Ten den se přibližuje našemu běžnému dni. Ale vzhledem k tomu, že jsou ve válečné zóně, tak ti lidi neřeší problémy jako my, jako třeba že zapomněli něco uklidit, nebo že nevyřídili nějakou drobnost. To jsou problémy, který nechávají úplně stranou, tam se hraje o život, o to, kdy se dozví, že někdo z jejich blízkých už není naživu. Vůbec neřeší klasické civilizační zhýčkané problémy.

Když třeba míří v noci na město dronový útok, tak se vypíná veřejné osvětlení. Je vhodné mít zatemněná okna, ale asi to všichni nedělají. Pokud se rozezní sirény, tak se mají schovat do krytu, ve městech jsou vybudované na ulici. Kryty mají kamery, tak je vidět ven, jsou tam i kontrolky, zda poplach trvá, nebo je už zrušený.

[chooze:article;value:543172]

Na Ukrajině jsi byl i loni na podzim. Zaznamenal jsi nějakou změnu?

Mluvili jsme s místním farářem v Chersonské oblasti, v říjnu jsme s ním točili v jeho kostelíku. Teď jsme se dověděli, že několik dní po našem odjezdu ten kostel napadli Rusové drony v době, kdy tam byla bohoslužba. Dva dny zpět nám farář řekl, že v kostele se točit nedá, že ho znovu napadli a on se musel schovat v jiné části Chersonské oblasti. Teď jsme se k tomu kostelu už ani nemohli dostat, je v nebezpečné zóně.

Pan farář nám popisoval, že Rusové drony schválně útočí i na civilisty, kteří třeba jedou na kole nebo na skútru. Ta situace v místě se rozhodně zhoršila. My jsme měli trochu štěstí v tom, že když jsme tam byli, tak situace byla zrovna klidnější.

Podívejte se na záběry z kostela loni na podzim a rozhovor s otcem Valentinem z letošního února:

​Všechny reportáže seriálu Dva roky války nejdete zde.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.