Strategická operace pro ničení kriticky důležitých cílů neboli Strategic Operation for the Destruction of Critically Important Targets (SODCIT). Tak britské zpravodajské služby označují ruskou strategii na Ukrajině, která si klade za cíl zničení energetické infrastruktury.
Zhruba od doby útoku na Kerčský most 8. října cílí ruské raketové útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Rusové první ostřelování označili jako reakci na zničení mostu, což byl podle nich teroristický čin.
Zřejmě ale spíš jen využili situace. "Vypadá to, že to bylo plánováno daleko dříve. Je to něco, co je potřeba připravit daleko více dopředu, takže to ve skutečnosti nebyla reakce na most. Pravděpodobně to souvisí s příchodem generála Surovikina. Může to mít také souvislost se začátkem plánování stažení z Chersonu," objasnil bezpečnostní analytik Jakub Drmola z Masarykovy univerzity.
[chooze:article;value:477763]
Systematické útoky
Podle britské tajné služby spočívá SODCIT ve využívání raket s dlouhým doletem, které jsou zacíleny na kritickou státní infrastrukturu, což má demoralizovat populaci a donutit Ukrajinu ke kapitulaci.
Útoky jsou velmi systematické. "Po každé vlně útoků přichází nějaké vyhodnocení, co se podařilo zasáhnout, jaké byly škody. Pravděpodobně průběžně sledují, co stíhají Ukrajinci opravit, a vyhodnocují, co je potřeba zasáhnout znovu. Podle toho dochází k dalším vlnám ostřelování. Cílem je systematicky zničit energetickou infrastrukturu, tedy rozvodnou síť a teplárny," dodal Drmola. Například ale vodovody, kanalizace a vodárny cílem útoků patrně nejsou, minimálně ne primárním.
Přestože ruské útoky způsobují rozsáhlé škody, situace mohla být podstatně horší. "Efektivita operace je snížená tím, že Rusko už spotřebovalo velké množství vhodných raket na taktické cíle. Vzhledem k úspěšné ukrajinské mobilizaci, která trvá už devět měsíců, jsou navíc materiální a psychologické dopady SODCITu nižší, než kdyby byla použitá na začátku války," okomentovali Britové.
[chooze:article;value:476594]
Drahé a logisticky náročné
Strategické útoky jsou náročné a drahé samy o sobě, nyní je jejich efekt ještě snížen zvyšující se efektivitou ukrajinské obrany. "Záleží na použitých raketách, je to široké spektrum od těch modernějších, jako jsou Iskander či Kalibr, až po v zásadě muzejní kousky ze 60. let, do toho ještě íránské drony. Příprava je dlouhá a logisticky náročná," řekl Drmola.
Útoky probíhají ve vlnách asi 100 raket. "Smyslem je přehltit ukrajinskou obranu, aby alespoň něco prošlo. Pozorujeme zvyšující se efektivitu ukrajinské protiraketové obrany. Na začátku války zvládli sestřelit 20 až 30 procent, v dnešní době prezentují, a odhady na Západě jsou podobné, že sestřelí kolem 80 procent raket," přiblížil Drmola.
[chooze:article;value:476266]
Terorismus
Koncem listopadu schválili europoslanci označení Ruska za státního sponzora terorismu. A vzhledem k doktríně SODCIT se vlastně není čemu divit, protože už i ona může být za určitých okolností označená za terorismus.
"Záleží na definici terorismu, kterých je celá řada. Do některých se to vejde a do některých se to nevejde. Pokud bychom terorismus velmi obecně považovali za metodu, jejímž cílem je šířit strach prostřednictvím útoků, dominantní je tam právě to šíření strachu, tak obecně to za terorismus označit jde. Protože ruská armáda útočila na objekty kritické infrastruktury i na infrastrukturu, která zajišťuje život obyvatelstva a obyvatelstvo, tak se jedná o zastrašování," zhodnotil politolog Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity, který se specializuje na extremismus a terorismus.
[chooze:article;value:475068]
Pochybná efektivita
Je ovšem otázkou, co si Rusové od zavedení podobné strategie slibují. V historii se totiž nijak zvlášť neosvědčily, dokonce někdy byly přímo kontraproduktivní.
"Historicky nelze mluvit o jednoznačném úspěchu. Ono se dá těžko spočítat, jaké to způsobí přímé ekonomické ztráty, co se ale týká zastrašení obyvatelstva, tak se to míjí účinkem. Například kobercové bombardování nacistického Německa i militaristického Japonska, kdy se nakonec ukázalo, že obyvatelstvo bylo schopné bojovat až do bezpodmínečné kapitulace. Až nasazením jaderných zbraní přimělo japonskou vládu ke kapitulaci," připomněl Mareš. Podobně ani německé bombardování Londýna za druhé světové války spíše utužilo britský odpor.
Nicméně Mareš připomněl i případ Čečenska, na které Rusové zaútočili poprvé v půlce 90. let a pak o několik let později: "Minimálně v první fázi dokázali přimět čečenské bojovníky k příměří, ale ukázalo se, že ani to nestačilo, museli si najít určité kolaborující síly, které jim pomohly. Byl to právě Kadyrovův klan, který v Čečensku dokázal eliminovat ty další protirusky naladěné klany."
Svým způsobem jsou ale útoky na civilní infrastrukturu důsledkem ruského zoufalství z vlastní vojenské impotence. "Oni k tomu přistoupili ve chvíli, kdy se nepodařila ta první fáze. Měli zřejmě zájem na nějakém rychlém úderu bez nějakého cíleného zásahu infrastruktury, ale v momentě, kdy se ta první fáze nepovedla, tak přistoupili k této brutální druhé. Oni si budou vykládat, že třeba to Čečensko dokázali tímto způsobem minimálně do jisté míry pacifikovat," dodal Mareš.
Podívejte se na reportáž TV Nova z konce listopadu o dalším z raketových útoků:
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.