V Evropě je zatím jen jedna společnost, sídlící v Německu, která možnost nechat se zmrazit nabízí. Jak ale Michal Roth popsal, není to jenom tak. Mnohé může odradit vysoká cena či různé obavy a nejistoty z celého procesu či případného probuzení v budoucnosti.

To ale není Rothův případ. Živí se jako technický ředitel u společnosti Creative Dock, která se zabývá corporate venture buildingem, tedy vytvářením dalších možných obchodních příležitostí u existujících společností.

Kromě práce se zajímá o technologie a vědu, hlavně o fyziku, medicínu a evoluční biologii. Rovněž se zapojuje do pomoci druhým, jako dobrovolník pomáhal ukrajinským uprchlíkům, má také vlastní projekt be:more, který se zaměřuje na přibližování digitálních technologií dětem v dětských domovech. "Pracuji tak 70 hodin týdně. Výjimečně mě partnerka donutí, abychom podnikli nějakou volnočasovou aktivitu," řekl.

[chooze:article;value:340339]

Vzhledem ke své chuti poznávat svět a zálibě v technologiích jej láká právě i kryoprezervace, tedy zmrazení těla pro případné budoucí oživení. "Je to jediný způsob cestování do budoucnosti, který má nějakou šanci na úspěch," popsal.

Co ale kryoprezervace obnáší, jak se k dostal a co na to říkají jeho rodiče, dvě sestry či partnerka? To si můžete přečíst v rozhovoru níže.

Čím vás láká představa věčného nebo alespoň velmi dlouhého života?

Na začátku bych se pozastavil nad slovem "věčný". Až zas tak velké ambice nemám, věčný život si představit nedokážu. Tím, že jsem biologická entita, která má v sobě automaticky zakódováno, že chce přežít, tak bych logicky chtěl žít co nejdéle. Z variant, které jsou, jsem jednu zvolil, abych měl šanci na život co největší.

Proč zrovna kryoprezervace?

Kryoprezervace je jednou z možností, jak si život prodloužit, existuje jich samozřejmě více. Zajímám se i o možnosti dlouhověkosti před případným zmrazením.

Pokud by se chtěl člověk zmrazit, kam se může obrátit?

V Evropě se dá jít prakticky jenom do Berlína do společnosti Tomorrow Biostasis. Je to věc, kterou jsem dlouho očekával, a strašně jsem si přál někde se zaregistrovat. Z logistických důvodů to dříve nešlo, protože všichni ti poskytovatelé byli mimo Evropu, což by postrádalo smysl, protože už by nebylo moc co kryoprezervovat, pokud by letěli až ze Spojených států.

Jsou nějaká omezení? Hrozí, že by třeba někoho společnost odmítla zmrazit?

Je zajímá otázka, proč by někoho odmítli. Nedovedu si představit, co by bylo za důvod, aby jej odmítli. Pokud je člověk svéprávný, tak má možnost si toto zřídit. Vlastně to funguje tak, že jim posmrtně odkážete své tělo.

​Formálně pak tedy vaše tělo patří oné kryoprezervační společnosti?

Z formálního hlediska je to vlastně ten nejdražší pohřeb, který jde sehnat. Oficiálně je ta společnost pohřební ústav. Dokonce i když mají nějakou sanitku, která pro vás přijede, a skutečně vypadá jako sanitka, akorát vevnitř je místo lehátka taková káď, kde vám budou vyměňovat tělesné tekutiny za kryoprezervační roztok, tak i ta sanitka je registrovaná jako pohřební vůz.

V českém kontextu je to něco podobného, jako když své tělo po smrti odkážete nějaké univerzitě na výzkum. Dokumenty, které podepisujete, jsou dost podobné.

[chooze:article;value:476608]

Pokud budete před zmrazením prohlášený za mrtvého, jak to bude s dědickým řízením?

Definice toho, kdy člověk legálně zemře, je čistě právní věc. Opírá se to o nějakou právní definici smrti, která není o tom, že by ten člověk neměl v budoucnu naději na oživení. Z pohledu práva, když nastane klinická smrt a jste prohlášený za mrtvého, tak v tu chvíli nebrání nic tomu, aby proběhlo dědické řízení a všechny ty právní kroky, které jsou součástí běžného úmrtí.

Pokud vás v budoucnu přivedou zpět k životu, to vás pak opět prohlásí za živého?

Řeší to občanský zákoník. Tam je ten precedens pro prohlášení za mrtvého, když nikdo nevidí tělo. Legálně se zase oživí a jde o stejný subjekt jako předtím, už se neřeší dědictví, nic se nevrací zpátky, dokonce tou smrtí skončí manželství a už se neobnovuje poté, co se člověk vrátí mezi živé. Zákon na to pamatuje, byť to není primárně v kontextu kryoprezervace.

Jak to bude s případným finančním zajištěním vaší existence po probuzení v budoucnosti?

Je to něco, co aktuálně řeším. Není tady žádný produkt nebo něco, co by řešila přímo ta společnost, která kryoprezervaci poskytuje. Snažím se tak najít cestu, kdyby náhodou k tomu oživení došlo, abych měl pokrytý i ten finanční aspekt.

[chooze:article;value:368725]

Kolik kryoprezervace stojí?

Jsou většinou dvě součásti, respektive tři. U všech poskytovatelů, pokud vím, kryoprezervace celého těla stojí 200 tisíc eur (asi 4,8 milionu korun, pozn. red.). Zároveň všichni nabízejí jenom kryoprezervaci mozku. Tam je cena typicky třetinová.

Ta částka se skládá z toho, že se provede ta kryoprezervace a zároveň se nějaký podíl z toho dává stranou do fondu, který má ta organizace zřízený. Je to svým charakterem investiční fond, kde se ty prostředky snaží zhodnocovat tak, aby kryla svůj provoz do budoucna.

V praxi to nestojí moc, těla se dávají do Dewarových nádob (nádoby s vakuovou izolací na udržování kapalného dusíku, pozn. red.), ty si samy drží atmosféru. Už není potřeba žádná elektřina, aby to udržovalo teplotu. Náklady jsou jenom o tom, aby se to místo drželo při životě.

Pak je tu ještě jedna část, někdo to dělá jednorázově, ale v Tomorrow Biostasis to dělají jako měsíční poplatky (měsíční poplatky začínají na 25 eurech, což je asi 600 korun, pozn. red.) za to, že je kryoprezervační tým neustále k dispozici, aby mohl přijet co nejdříve, kdy je domněnka vaší smrti nebo se k ní člověk blíží.

Jak vypadá proces na přípravu k zmrazení?

Celý proces trvá asi dva týdny. Nejkritičtější moment je ten, kdy vás prohlásí za mrtvého. Typicky začne docházet k odumírání buněk, nejdůležitější jsou ty v mozku, takže oni chtějí být u lůžka už ve chvíli, když je domněnka, že zemřete. Ne vždy je to ale možné, tak jsou připravení vyjet co nejdříve. Májí k dispozici i letadlo. Chtějí zareagovat co nejrychleji a co nejrychleji začít s podchlazováním.

V prvních hodinách je to o několik stupňů, aby přestal pracoval proces odumírání buněk a tkání. Potom se začne s pumpováním prezervačních tekutin do oběhu. Tělo se nesmí zmrazit šokem. Jde o to, aby se tam neformovaly ledové krystalky, které by mohly poškodit tkáň. Je to křehký a dlouhý proces. Zařízení pro uchovávání těl je ve Švýcarsku. Mají tam připravenou i magnetickou rezonanci, aby mohli celý ten proces sledovat.

[chooze:article;value:374508]

Co na vaše rozhodnutí říká vaše rodina a přátelé?

Na jednu stranu nejsou úplně překvapení, protože to není první věc, která by byla takto neobvyklá a kterou jsem přinesl domů. Jsou už tak trochu zvyklí. Ale jinak byli prakticky všichni v šoku. Máma věří na posmrtný život, táta asi věří i v křesťanského boha. Sestra mámu uklidňovala slovy: "Vem si, že je to, jako kdyby si Michal koupil hrobku." Takto se to snažila racionalizovat.

Podobné je to i u mé partnerky, ta mi vyloženě řekla, že mě někam do kádě do Švýcarska chodit navštěvovat nebude. A já jsem jí kontroval tím, že i kdybychom se vzali, tak i ten svazek platí, jen dokud nás smrt nerozdělí. Takže co budu dělat, až budu mrtvý, je moje věc. Ale tím jsem to spíš zhoršil, než abych to uklidnil.

Pokud se probudíte v pokročilém věku a možná nemocný, nemáte obavu o kvalitu života?

To, co nyní říkám, je stav, jak to vidím dnes. Neznamená to, že až mi bude osmdesát, tak třeba nedospěju k tomu, že bych se najednou dal na náboženství, a řeknu, že je to celé výsměch bohu do oken, a vše odvolám. Zároveň je možné, že bych byl ve stavu, ve kterém bych se nechtěl někde probudit.

V tuto chvíli mám za to, že kryoprezervaci budu chtít do poslední chvíle života. I když kvalita života nemusí být ideální, tak to bude alespoň nějaký život. I když lidé často říkají, že by měli "odejít", až nadejde jejich čas, že prostě jednou to má skončit a že za to budou rádi, tak těm lidem moc nevěřím. Když si vezmu nějaké seniory, kteří jsou v pokročilém věku a není jim nejlíp a nemohou třeba chodit, a říkají si: "Mě ten čas brzy přijde", tak kdybych k nim přišel a řekl, že ten čas přišel, končíme, nebo jim dal možnost žít ještě týden, myslím si, že vždycky řeknou, že chtějí ještě ten týden.

[chooze:article;value:506129]

Počítáte třeba s tím, že věda pokročí natolik, že bude schopná zvrátit stárnutí buněk?

Doufám, že až budu třeba za 50 let umírat, tak se bude zamrazovat lépe než nyní. Druhá věc je, že doufám v pokrok do fáze, kdy budou umět podstatně lépe rozmrazovat. Zároveň doufám, že budou umět oživovat. Pokud by mě oživili, a ještě by zvládli nějakou regeneraci, tak by to byla úplná výhra. Ale s každým milníkem, který přidávám, tak se to zdá méně reálné, i když v to doufám.

[chooze:poll;value:abc7fe59577991081d5fdca5f2c9e5056d1c0529;layout:tn_nova]

​

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.