Jaké jsou podle vás aktuálně největší bezpečnostní hrozby, kterým Česká republika čelí? A jak se situace za poslední roky změnila?

Za největší bezpečnostní hrozbu považuji rozpínavost putinovského Ruska. Je zřejmé, že Rusko v horizontu pěti až šesti let obnoví svou bojovou sílu. Je proto urgentní, abychom my i spojenci udělali maximum pro naši obranyschopnost. Naším cílem je věrohodné odstrašení potenciálního protivníka, který si dobře rozmyslí, zda chce ohrožovat tak silného soupeře. Výsledek ruské agresivní války proti Ukrajině totiž bude mít určující vliv i na naši budoucnost. Čím budeme silnější a Rusko budeme mít dál od našich hranic, tím budeme více v bezpečí.

Ale není to jen o Putinovi. Čelíme největší destabilizaci světové bezpečnosti od dob studené války. Ať už jde o situaci na Blízkém východě, Africe, Indo-Pacifiku nebo v Evropě. Navíc by bylo krátkozraké si myslet, že jedna hrozba nahradila jinou. Stále se musíme připravovat na hrozby, jako je terorismus, nelegální migrace a kybernetické útoky, nic z toho nezmizelo. Proto jsou pro vládu prioritou investice do obrany a bezpečnosti.

[chooze:article;value:613054]

​Právě kvůli současným bezpečnostním hrozbám zvyšuje Česko výdaje na obranu nad 2 % HDP. Co přesně to znamená pro občany? Co z toho budou mít?

Co z toho budou mít? Přece to nejzásadnější, co od státu očekávají a požadují – zajištění bezpečí pro sebe a své nejbližší. Je to základní předpoklad pro to, aby Česká republika prosperovala. Platí již okřídlené, že bezpečnost není samozřejmost a není zadarmo. Navýšení obranných výdajů tak není otázkou volby, ale nutností a projevem odpovědnosti.

Navíc investice do obrany mají prokazatelně pozitivní efekt pro naši ekonomiku. Vedou k inovacím a podle různých analýz přinese jedna koruna rozumně vynaložená na obranu další tři v rámci české ekonomiky. Realita je taková, že je konec vybírání si mírových dividend. Vnitřní dluh na naší obraně je enormní. Ačkoliv se nám podařila nastartovat největší modernizace armády v její novodobé historii, stále to nestačí a musíme zabrat i v následujících letech. Stále neplníme ani dosavadní alianční požadavky, a to brzy budou schvalovány nové a mnohem náročnější.

O dalším navyšování výdajů na obranu budeme jednat také na červnovém summitu Severoatlantické aliance v Haagu. Česká republika je připravená navyšování podpořit. Konkrétní výše teprve vyplyne z diskuze na summitu, dovedu si ale představit, že bychom mohli splnit návrh generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který nedávno hovořil o 3,5 % na obranu a 1,5 % na související výdaje s obranou třeba do infrastruktury, vzdělání nebo kyberbezpečnosti.

[chooze:article;value:616764]

​Dlouhé roky se počítalo s tím, že v případě napadení členského státu NATO přispěchají USA na pomoc. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu ale vznikají obavy, zda by se tak skutečně stalo. Měla by se Evropská unie zaměřit na vlastní obranu? Jaký postoj k této otázce zaujímá Česká republika?

Základem naší bezpečnosti je NATO. Jsme součástí nejsilnější obranné aliance na světě, která stojí na vzájemné důvěře a plnění jejích závazků. Spojené státy americké pro nás nadále zůstávají významným strategickým partnerem. Tlak Donalda Trumpa na Evropu je pochopitelný a legitimní. Evropští spojenci musí převzít zodpovědnost za vlastní bezpečnost. USA mají globální závazky a vlastní priority, které jim dále neumožní zajišťovat naši bezpečnost v takové míře, jak jsme byli zvyklí. To je fakt.

Členství v NATO není jen výsada, jsou to i závazky, které se nám nedaří rychle naplnit, proto musíme více investovat do naší obrany. Pokud bychom svou obranu zajišťovali sami, výdaje na obranu by musely být neporovnatelně vyšší. Proto každý, kdo cíleně nahlodává a zpochybňuje naše členství v NATO, nemyslí to se zajištěním bezpečnosti našich občanů vážně. Brutální ruská agrese na Ukrajině demonstruje, čemu bychom byli vystaveni, kdybychom nebyli součástí NATO. Země, které postrádají věrohodné bezpečnostní garance, se nacházejí v bezpečnostním vakuu, kterého agresor při vhodné příležitosti využije.

[chooze:article;value:616635]

​Hrozí tedy podle vás scénář, že by nás Trump skutečně "nechal ve štychu"?

Nemám důvod pochybovat o našem spojenectví, je ale otázkou, v jaké míře by USA mohly reagovat. Jak jsem zmínila, své bezpečnostní zájmy mají po celém světě, například v Indo-Pacifiku. Proto je tlak USA na evropské spojence pochopitelný a rozumím mu. Starý kontinent by neměl na okamžitou a bezmeznou pomoc USA spoléhat, když není schopen se ke svým problémům postavit sám čelem a odpovědně. Takže i když vyjádření prezidenta Trumpa na toto téma vzbuzují emoce, ve výsledku přinášejí ovoce. Evropa si uvědomila, že do své obrany musí začít více investovat, a je to vidět na nárůstu obranných výdajů.

V říjnu nás čekají parlamentní volby, a je tak možné, že vás ve funkci ministryně obrany nahradí někdo jiný. Jak by se mohla bezpečnost Česka vzhledem k výsledkům voleb změnit?

Ať už bude ve funkci ministra obrany kdokoliv, nesmíme dopustit, aby se naše prozápadní směřování otočilo. Pro zajištění bezpečnosti občanů je zásadní, aby naše obranná politika zůstala stabilní a konzistentní. Ve volbách nepochybně půjde o další směřování České republiky – jestli zůstane demokratickou, prozápadní a bezpečnou zemí, nebo ji ovládne populismus, hrozící extrémismus a neodpovědnost.

Jakým směrem by se případná nová vláda měla v otázce bezpečnosti ubírat? Co by pro ni mělo být prioritou a jakým směrem byste se v případě znovuzvolení rozhodla ubírat vy?

Netvrdím, že vše šlo vždy tak rychle a podle představ, jak bych si přála. Zcela objektivně – 20 let liknavosti našich předchůdců v oblasti obrany není možné vyřešit za jedno volební období. Jsem ale přesvědčená, že můžeme být právem hrdí na to, kam jsme se za ty skoro čtyři roky v obraně posunuli. Jen díky úsilí a odhodlání vojenské i civilní části resortu obrany, lidí, kteří často nad rámec svých povinností a na úkor svých rodin svědomitě pracovali pro tuto zemi, a podpoře premiéra Fialy a jeho vlády a především veřejnosti, máme konkrétní a hmatatelné výsledky. Moje priority jsou tedy jasné – dokončit rozdělanou práci, jako je odpovědně a efektivně zvládnout potřebný skokový nárůst výdajů na obranu, modernizaci armády, stabilizaci personálu, nábor vojáků a další.

ANO chce jít do vlády samo. Babiš naznačil konec nadějí pro Motoristy i SPD:

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.