Na Univerzitě Karlově přednáší Viktorie Mertová dějiny Spojených států amerických a oplývá pamětí, kterou jí s trochou nadsázky mohou obyčejní smrtelníci jen tiše závidět. Jak sama přiznává, když jí bylo nabídnuto, že by mohla lovit v soutěži Na lovu, neváhala ani na vteřinu.

"Vyplnila jsem dotazník jako soutěžící, čekala jsem, až se mi ozvou. Dlouho se neozývali, tak jsem si řekla, že mají asi hodně lidí. Pak mi najednou zavolali, jestli bych nechtěla dělat konkurz na lovce. Říkala jsem, jestli si ze mě dělají legraci," popsala Mertová, jak se mezi lovce dostala. 

[chooze:article;value:483255]

​V pořadu Na lovu musí pro úspěch soutěžící i lovci kombinovat vědomosti s rychlostí, a to navíc pod drobnohledem kamer. "Občas se mi tam stává, že je úplně jednoduchá otázka a já mám prostě úplně vymeteno v hlavě a jsem schopná označit úplnou pitomost, kterou bych nikdy v životě za normálního stavu nezvolila," podotkla s úsměvem lovkyně.

Viktorie je dcerou slavných rodičů, zpěvačky a herečky Zory Jandové a muzikanta Zdeňka Merta. "Rodiče mě na ten pořad upozornili, protože se na to začali dívat a říkali, že to je přesně pro mě. Jsou samozřejmě moji fanoušci, dívají se na to a hodnotí potom moje výkony. Mám takovou podpůrnou skupinu," řekla s úsměvem Mertová.

[chooze:article;value:458425]

​Na Viktorii alias lovkyni Belladonnu můžete narazit třeba i na divadelních prknech. Ve volném čase účinkuje v amatérském divadelním souboru. "Vyrůstala jsem v divadelní rodině, ale zároveň jsem nikdy neměla ambici se tomu věnovat profesionálně. Tohle je taková hezká možnost si k tomu zase přičichnout," doplnila s tím, že vystupování, ať už před kamerou či na jevišti, je pro ni krok z komfortní zóny.

Když přijde čas na finálovou štvanici, což je vrchol každého dílu, kde soutěžící i Lovec musí během dvou minut předvést maximální výkon, snaží se Belladonna maximálně koncentrovat. "Musím se soustředit na to hraní, takže předtím finále se snažím oprostit od dalších myšlenek, a tak prostě jedu jenom ty dvě minuty toho soustředění," uzavřela Mertová.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.