[chooze:gallery;value:40653]

​Chybět nemůže Brno, kde se 5. června roku 1950 narodila, dále místo jejího dětství Rakovník i město, kde se zpěvem začínala, a to Poděbrady. Zavítá do své oblíbené Třeboně a Ostravy, kde hrála pět let v muzikálu Fantom Londýna britskou královnu Victorii.

Tatínek Miloš vytvořil v Poděbradech Středočeský symfonický orchestr, maminka byla opěrní pěvkyní. Jitku objevil v lázeňském městě místní dirigent Josef Jína. Jeho rodina přišla po roce 1948 o slavnou továrnu na oplatky v Lomnici nad Popelkou, ale on našel uplatnění v muzice a dal mladé černovlásce první šanci vystupovat ve vinárně Savoy na poděbradském náměstí.

Z něj vycestovala jako 17letá na soutěž Talent, kterou vyhrála, a nabídky se začaly sypat. Po maturitě nastoupila do Divadla Rokoko, a navíc v roce 1970 získala bronzovou Bratislavskou lyru.

[chooze:article;value:615092]

Setkání s Karlem Gottem rozhodlo

O tři roky později potkala náhodně Karla Gotta a Ladislava Štaidla, kteří jí nabídli vytvoření vokálního dua s o čtyři roky starší slovenskou zpěvačkou Janou Kocianovou. Jejich hlasy s Gottovým tenorem krásně souzněly.

Po odchodu Kocianové se vytvořilo trio zcela odlišných zpěvaček, které ale k sobě neskutečně sedly a vystoupení Karla Gotta druhé poloviny 70. let si bez nich nedokážeme představit. Jitka Zelenková byla "čertík" plný emocí, Vlasta Kahovcová typicky česky zemitá zpěvačka se vším krásným, co k tomu patří, a Jarmila Gerlová křehká, nádherná bytost patřící ideálně do pařížských kaváren.

Po odchodu Vlasty a Jarmily se po boku Jitky objevila Lída Nopová či Slávek Talián a pod taktovkou Ladislava Štaidla vydržela až do roku 1987. Ale dodnes je pro ni spolupráce s Gottem základním kamenem kariéry.

[chooze:article;value:556739]

Sbor, duety i sólová dráha

Už v dobách angažmá u Gotta začala vystupovat s klavíristou Rudolfem Roklem s komorním recitálem, což střídala se zpěvem před slavnými českými soubory typu Orchestru Gustava Broma či Big Bandu Felixe Slováčka. Jitka svým sametovým hlasem okouzlovala nejen v Gottově sboru, ale kromě sólové dráhy startující v roce 1979 první LP deskou se jí dařily i duety.

Silnou stránkou byly popové šansony a balady postavené na skvělých textech především Eduarda Pergnera. Ten přesně vystihoval její pocity, a tak můžeme napsat, že v jeho příbězích odzpívala celý svůj život.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.