Jak sama říká, při psaní knihy ví jen málokdy finální název. Ten nejčastěji vymýšlí až dodatečně. "Když jsem dopsala tuhle knihu, tak jsem si napsala na seznam pár titulů, které by se mohly hodit, a s prvními čtenáři, kteří text znali, jsem ho prošla a z toho vítězně vyšel právě Čas vos," vypráví.

Jak bývá u Mornštajnové zvykem, název románu není náhodný. "Dějí se věci, které se lidem třeba nelíbí. Někdy bývají vosy otravné. Jsou tam jak v přeneseném smyslu slova, tak se skutečně objeví," vysvětluje autorka.

Už tradičně dává první verzi rukopisu k přečtení vybraným osobám z blízkého okolí. "Prvním čtenářem je vždycky mladší dcera a švagrová. To mám od první knihy, protože jsem si je schválně zvolila. Jednak byly jediné ochotné si to tehdy přečíst, ale zároveň švagrová je zástupkyní starších čtenářů," objasňuje.

[chooze:article;value:610209]

​Tím, že má mezi betačtenáři i dceru, pozná srozumitelnost napříč generacemi. "Švagrová je trošku přísnější. Řekla, že to není tak hrozné jako předchozí kniha. A moje dcera je vždycky hodná, že se jí to líbilo. Ale zase obě to měly přečtené během jednoho dvou dnů. Švagrová četla do noci a říkala, že na rozdíl od poslední knihy mohla usnout," popisuje autorka.

Během let se však okruh rozšířil i na autorčiny kolegyně a kamarádky. "Podívají se na to už trošku spisovatelským okem. Řeknou mi, jestli příběh sedí. Mají k tomu lehké připomínky, které někdy přijmu, někdy ne," říká Mornštajnová. Celý díl pořadu si můžete přehrát pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.