[chooze:gallery;value:40112]

​"Po desáté mi začalo být dost blbě, nemohl jsem spát, klasická výškovka. Oblékl jsem se a vylezl o půlnoci ze stanu. Byla dost zima a dost foukalo. Vzbudil jsem svého šerpu a řekl mu, že musím dolů, že je mi fakt blbě a že nevím, zda bych to vydržel do sedmi ráno, že spíše ne," popsal horský vůdce Roman Kozelka situaci ve druhém výškovém táboře (C2) na Everestu.

Do výšky asi 6 400 metrů vyrazil v pondělí, o den dříve, v rámci aklimatizace před finálním výstupem. Jeho parťák právník Milan Schagerer zůstal v základním táboře (BC), trápil ho totiž silný kašel. Že ho suchý tzv. Khumbu kašel, který je pojmenovaný po nástupním ledovci na nejvyšší horu světa, postihne taky, ještě nevěděl.

[chooze:article;value:608372]

Nesměl jsem zakopnout, to by bylo fatální

Právě na ledopád Khumbu vyrazil v pondělí o půl třetí ráno. "V podstatě za chvilku jsme se odpojili od našich indických kolegů, můj šerpa docela mastil, věděl, že jsem horský vůdce, že mě nemusí tolik kontrolovat," popisuje Roman.

Cestu ledopádem zajišťují Nepálci fixními lany a žebříky přes trhliny. "Každý den to může být jiná cesta, když se třeba zlomí žebřík. To se stalo dnes, ten nejdelší žebřík se s někým zřítil. A tak hledají novou cestu, nebo ho musí vyměnit. Nebo se zřítí séraky nebo se propadne nějaký přirozený most přes trhlinu," vysvětloval Roman. Některé trhliny jsou tak hluboké, že na dno nejde ani dosvítit svítilnou.

Nakonec cesta z BC do C1 trvala 6,5 hodiny. "Těsně před naším kempem jsme spatřili stan s vlaječkou, tam přistává dron, který přináší materiál, především kyslíkové láhve. Dal jsem si nahou sněžnou sprchu. Ze stanu se dívám přímo na Everest," vykreslil.

[chooze:article;value:608247]

​V úterý následoval postup pozvolným terénem mezi a přes trhliny do C2. "V polovině jsme slezli do obrovské trhliny a pak jsme po relativně kolmém fixním laně lezli nahoru. Pak jsme se pomalu dostali na okraj ledovce, kde byla skalnatá část a moréna, tam byl náš stanový tábor," uvedl Roman.

Pak začaly problémy. "Měl jsem toho plné brýle, začala působit výška. Zalezl jsem do stanu, bolela mě hodně hlava, vzal jsem si jeden brufen, ta růžová tabletka je fakt někdy zázračná," pokračoval. Ani po pár hodinách spánku a jídle problémy nepřestaly, a nezbylo tak než kolem půlnoci zavelet k nočnímu sestupu.

Klasicky česky

"Za 15 minut jsme vyrazili, ještě že to bylo z kopce. Do C1 jsme dorazili docela rychle. Cestou jsem se stihl jednou pořádně ústy vyprázdnit, no, prostě jsem se pořádně poblil, bylo mi trochu lépe," popsal horský vůdce.

"Když jsme se přesunuli do ledopádu, neměl jsem helmu, bolela by mě z ní hlava, ta bušila jak u kováře, když mlátí do kovadliny. Jistil jsem se jen na místech, kde si můj šerpa cvaknul jasně karabinu, někdy ani to ne, přišel mi to technicky nenáročný terén. Jen jsem nesměl zakopnout, to by bylo fatální," dodal. Nakonec i s šerpou v pořádku došel do základního tábora.

[chooze:article;value:581546]

​Tam už čekal taky nemocný Milan, oba si naordinovali antibiotika. "Po příchodu do BC jsem chytil silný kašel a asi i nějakou silnější infekci. Z těch se dostavám doteď. Velky vliv to má na psychicky stav. Člověk si připadá, že utíká čas i sily," řekl Milan. "Nevím, zda je zvolený postup léčby správný. Snad se ale už blýská na lepší časy," dodal.

Ještě před rozdělením oba aklimatizačně vylezli na Lobuche (6 119 m). "Tábor byl bohužel umístěný na chladném a vlhkém místě. Při nácviku den předem jsme pěkně vymrzli, a to zřejmě mělo vliv na úpadek zdravotního stavu," popsal Milan.

O den později Milan oslavil 40. narozeniny. "No, klasicky česky, oslavička se docela zvrtla, byla i piva, Khukri rum a další dobroty. Myslím, že to Milanovi udělalo radost. A hodně se i tancovalo. Prostě dopadlo to dobře. Ráno jsem nemohl mluvit, ztratil jsem hlas. Je to už pět dní a stále se mě to drží. Jsem blb, no," dodal Roman ke zdravotním komplikacím.

Seven Summits

Roman s Milanem se na nejvyšší horu světa chystají v rámci společného projektu Seven Summits (česky Sedm vrcholů). Mají v plánu vylézt na nejvyšší hory všech sedmi kontinentů. Jejich cestu na Everest na TN.cz průběžně sledujeme.

[chooze:article;value:605685]

​Za sebou už mají pět: Denali (6 190 metrů) v Severní Americe, Aconcaguu (6 961 metrů) v Jižní Americe, Carstensz Pyramid (4 884 metrů) na Nové Guineji a Mont Blanc (4 806 metrů) a Elbrus (5 642 metrů) v Evropě a Kilimandžáro (5 895 metrů) v Africe. Zbývá jim Everest a Vinson Massif (4 892 metrů) na Antarktidě.

​Milanovi je 39 let, pracuje jako advokát a má i vlastní advokátní kancelář v Praze. Mimo zahraničí ho lze nejčastěji potkat při trekování v Brdech nebo Krušných horách. Nebojí se ani dalších sportů a věnuje se taky cyklistice nebo běhu. Kolo a běh má rád v rodném Slánsku a v kopcovité oblasti Džbánu. Také rád podporuje tuzemské pivovary, obzvláště při náročných letních měsících.

Romana v jeho 45 letech hory živí. Je mezinárodní horský vůdce a s klienty obráží vrcholky po celém světě. Odmala miluje výšky a jakoukoliv formu lezení, má rád lyžování ve všech podobách, ať už jde o skialpy na Špicberkách, nebo jízdu ve volném terénu ve Švédku či Gruzii.

Mimo své horské profese ho živí i stromolezení a bagrování. Pracoval také jako záchranář. Provozuje rovněž zajištěnou horskou cestu (via ferratu) ve svém rodném Slaném.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.