Holčičí pěvecké trio Black Milk se skládalo z Terezy Kerndlové, Terezy Černochové a Heleny Zeťové. Skupina vznikla, když bylo Kerndlové pouhých 14 let. "Pořád mě hlídali, dokonce i holky. 'My tady zůstaneme, ale ty už jdeš spát'," vzpomíná usměvavá zpěvačka na showbyznysové začátky.
"I když se stala spousta špatných věcí ve smyslu, že jsme se pohádaly a měly jsme problémy, různé názory, každá jsme chtěla trošku něco jiného. To všechno už opomíjím. Vzpomínám jenom na pěkné věci," popisuje Kerndlová.
Jak sama říká, za účast v kapele je zpětně ráda a bere ji jako výbornou školu, ze které čerpá i nyní. "Beru to jako velký osud, že se to stalo a že jsme se potkaly," hodnotí.
Každá z holek prý měla v kapele svou roli. "Rozhodně jsem dostávala jemnější party, kde jsem mohla zpívat třeba i fistulí, a takové ty romantičtější. Helena byla rebelka, dostávala i textově třeba drsnější věci, ale společně jsme zpívaly refrény nebo vokály," přibližuje zpěvačka.
[chooze:article;value:607169]
S bývalou členkou Terezou Černochovou má Kerndlová dobré vztahy, ale kvůli časové vytíženosti na sebe už dlouho nenašly čas. "Pochopitelně po té tragické věci, která se stala, tak si voláme, napsaly jsme si několikrát a plánujeme se vidět," komentuje. "Neříkám, že jsem s Terkou měla rozepři, to vůbec ne, jenom jsme se každá vydaly jiným směrem," pokračuje.
Podobně na tom byla i se Zeťovou. "Kdybych se s Helčou nevídala díky Leoši Marešovi na jeho akcích, tak bychom k sobě možná taky nenašly cestu," říká.
Přitom, jak Kerndlová dodává, nastalo období, kdy se navzájem se Zeťovou nebavily, a dokonce přehlížely. Z dnešního pohledu jí to přijde absurdní. "Všechno jsme si vyjasnily. Bylo na tom krásné, že jsme našly společnou řeč, obě jsme měly chuť se k tomu vrátit, zasmát se a říct si, že jsme rády, že jsme v pohodě," doplňuje.
"Zasáhlo mě to víc, než bych si myslela. Opravdu to hodně bolelo a dodneška mě to trápí. Jsou věci, které člověk nemůže změnit a život jde jaksi dál," uzavírá Kerndlová. Celý rozhovor si můžete přehrát pod titulkem článku.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.