Munzar popsal, že podle jeho vidění jsou veškeré bariéry bránící volnému obchodu ve finále škodlivé, a to nejenom pro toho, proti komu jsou vyhlášené, ale i pro toho, kdo je zavádí.

"Celní i necelní bariéry, protože máme spoustu, i my v Evropě, necelních bariér, které brání tomu volnému obchodu, a všechno to potom komplikuje výkonnost ekonomiky a má to vliv na inflaci a na ceny zboží. Takže já to nevnímám pozitivně, navíc trhům nepřispívá chaotický přístup," vyložil Munzar.

Munzar připomněl i podobný případ z minulosti. "Mimochodem to, co se vlastně děje dneska, tak by mělo být pro nás i pro Ameriku velkým varováním. Kopíruje to podobný postup jako ve 30. letech minulého století, což zhoršilo a podnítilo tehdy celosvětovou ekonomickou krizi," zmínil Munzar.

[chooze:article;value:606138]

​Spojené státy zaváděly ve velkém cla v roce 1930, byl to takzvaný Smoot-Hawleyho celní sazebník. Po krachu na burze v roce 1929 si administrativa prezidenta Herberta Hoovera myslela, že zavedením cel na některé zemědělské výrobky uchrání americkou ekonomiku.

"Třicet čtyři jednotlivých států udělalo reciproční cla a začala obchodní válka, která způsobila tehdy celosvětové ekonomické problémy. Tohle by nás mělo všechny varovat," dodal.

Nejde ale jen o cla. Munzar také připustil, že Evropa měla vůči USA vyšší efektivní tarify než Spojené státy vůči Evropě. "Ale my, jako Evropa, tam máme ještě jeden aspekt. My máme daleko přísnější normy v mnohých ohledech. Když se třeba budeme bavit o automobilech, tak se amerických aut doveze jen pár vzorků, protože my máme daleko přísnější normy na emise. Například my máme 95 gramů na kilometr, co se týká emisí CO₂. Amerika má 132," srovnal.

Podle Munzara je důležité hlavně jednat, protože v souboji recipročních cel není žádných vítězů. Na celý rozhovor se podívejte pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.