Neházejte flintu do žita a věřte lékaři, radí pro začátek Šmakal těm, kteří se dozvěděli, že mají rakovinu. "Spousta věcí závisí na komunikaci s pacientem. Často doporučuji, aby si napsali do příště, až se uvidíme, nějaké dotazy na papír. Když člověk přijde v takhle těžké situaci s nepříjemnou zprávou, diagnózou, tak je u lékaře vynervovaný, na půl věcí zapomene," popisuje primář.

Jak ale Šmakal přiznává, občas na některé nejčastější otázky sám zapomene nebo ho nenapadne, že by se na to pacienti chtěli zeptat. "To, co tuším, jestli mohou na pivo, jestli mohou chodit na procházky, tak to se jim snažím říct už dopředu, ale spoustu věcí neřeknu," dodává.

[chooze:article;value:603062]

​"Vůbec to neznamená, že teď, když mají diagnózu zhoubného nádoru, že by pro ně život končil a že by teď už nesměli, že by tím byli nějak limitováni, že když dneska jsem se to dozvěděl, tak od zítřka budu sedět doma na židli a koukat z okna," říká primář.

Další časté dotazy směřují i k nežádoucím účinkům léčby, očekávanému efektu, jak moc rozsáhlé a závažné onemocnění je anebo zda je šance na vyléčení vysoká. "Často přichází v začátku třeba i s některým z rodinných příslušníků, babička s vnučkou, protože trošku už třeba i mentálně chtějí pomoc od mladších osob," vypráví doktor.

"Málokdy něco zakazuji, kromě drobných stravovacích úprav nebo při chemoterapii, kdy je imunita poškozená, nedoporučuji, aby šli do kina," upozorňuje na riziko nastydnutí. Zároveň doplňuje, že nadměrné omezování psychice daného pacienta také nepomůže. Celý díl pořadu si můžete přehrát pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.