Na začátku herec přiznal, že kdyby měl možnost na jeden den vyměnit herectví za něco jiného, byl by astronautem. Láká ho především dobrodružství, které si ovšem dopřává i na divadelních prknech. "Ta práce je vždycky jiná. Je to jiný projekt, tak se to mění a to mě baví. Snoubí se vzrušení a to, že potřebuji dělat nové věci," říká.

Karel popsal svou zkušenost se studiem herectví v zahraničí a prozradil rituály, které mu pomáhají během přípravy na roli. "Nechávám se ovlivňovat jednak tím, co je okolo mě, těmi partnery, kolegy i filmy. Člověk čerpá inspiraci ze všeho možného. Rád chodím na výstavu, teda spíš, když jsem někde v zahraničí, tak tam vždycky musíme do muzea," objasňuje herec.

[chooze:article;value:594726]

Jak sám přiznává, velká výzva pro něj byla funkce režiséra muzikálového představení. "Nelákalo mě to, protože to bylo ještě předtím, než jsme převzali divadlo. Přišli s tím rodiče, že to chtějí realizovat, a když mi to říkali, tak jsem jim říkal, skvělé, tak vám držím palce a tím to pro mě končilo," popisuje prvotní pocity.​

Jeho režijní debut v Divadle Bez zábradlí představuje hra Apartmán v hotelu Plaza. Původně však dramatizaci připravoval jeho otec. "Plány se trochu změnily. A jelikož to byl rozjetý vlak a všem nám v divadle by přišlo hrozně líto té hry, Dany Morávkové a Pepy Cardy, kteří už do toho začali investovat i energii, tak jsem si řekl, že roli režiséra převezmu," vysvětluje.

Když se o hře bavil se svým otcem, měli mezi sebou spory. S odstupem času Karel Heřmánek mladší vidí spojitosti mezi otcovou a svou vlastní představou představení. "Jsem překvapený, jak moc jsme vizi měli stejnou. Já jsem přebral nějaké základní nápady, o čem jsme se bavili a o čem se on bavil s maminkou, na to jsem navázal," dodává.

[chooze:article;value:593235]

​"Táta by byl spokojený, protože na premiéru bylo divadlo plné. Ohlasy diváků jsou fajn, je to krásná komedie," hodnotí herec a režisér.

Při vzpomínkách na otce Heřmánek říká, že ho v mnohém inspiroval. "Tatínek mě nejvíc inspiroval asi tím neuvěřitelným nasazením, jednak pro to divadlo, ale i pro to, když na něčem pracoval, a v jeho případě to bylo teda především divadlo. Dokud to nevyřešil a neměl vše jasně naplánované, nešel spát."

To, že obdivuje otcův herecký projev ve filmu i na divadle, mu prý nikdy pořádně nestačil říct. "Vždycky jsme se spíš pohádali, když jsme se bavili o divadle, ale on byl naprosto jedinečný. A ten plamen, který v sobě měl, kdybych si od něj převzal aspoň část z toho, tak by to byl úspěch," dodává. Na celý rozhovor se podívejte pod titulkem článku.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.