Česku chybí posudkoví lékaři. V některých okresech není ani jeden

Časté stížnosti pacientů, zdlouhavý schvalovací proces a kritický nedostatek lékařů. To jsou problémy, se kterými se obor posudkového lékařství potýká už několik let.

"Obecně se ví, že lékařů v posudkové službě je nedostatek. Máme je ve vyšší věkové hranici. Nových lékařů, kteří skládají tu specializační zkoušku, je každoročně velmi málo a nestačíme nahrazovat ty, kteří odcházejí do starobního důchodu," zhodnotila situaci vrchní ředitelka sekce sociálního pojištění a pojistných dávek ministerstva práce a sociálních věcí Iva Merhautová.

"Ono to moc lékařů dělat nechce, protože je to vlastně administrativa, dokumentace," řekla poslankyně Jana Pastuchová (ANO).

Podle dat České správy sociálního zabezpečení je v Česku včetně zkrácených úvazků přibližně 219 posudkových lékařů. Mělo by jich být ale alespoň 280. Chybí tak obsadit zhruba 22 % míst.

V Karlovarském kraji je podle seznamu České lékařské komory posudkových lékařů na necelých 300 tisíc obyvatel šest. Například na Chebsku ale není ani jeden. V Ústeckém kraji je celkem šest posudkových lékařů, a to na víc než 800 tisíc obyvatel. Úplně pak chybí na Mostecku a na Děčínsku.

Najít řešení je prý ale téměř nemožné. "Neumím si představit namotivovat mladé lékaře, aby si po vystudování medicíny šli sednout do kanceláře a vyplňovali formuláře," prohlásila Pastuchová.

"V momentě, kdy máte nedostatek i jiných lékařů v oborech, které jsou mnohem atraktivnější, tak sehnat dobrého posudkáře, kdy ten člověk dělá administrativu, ale musí mít hrozně široký záběr, tak to je skutečně problém," uvedla náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzana Freitas Lopesová (Piráti).

[chooze:article;value:571740]

​Podle ministerstva je třeba změnit celý systém. "Budou více vtaženi nelékaři, byť zdravotníci, ale bude změněn přístup. Půjdou si s ním opravdu sednout, budou s ním probírat jeho situaci, to, jak funguje v běžném životě," přiblížila Freitas Lopesová.

Podobný systém už funguje v Německu. Tam se osvědčil i model sebehodnocení pacientů. "Klient by si s čestným prohlášením vyplnil z těch deseti základních životních potřeb, které my posuzujeme, co a jak zvládá a co ne," objasnila Pastuchová.

Pokud by se lékařská zpráva a dotazník shodovaly, jednoduše by se určil stupeň invalidity.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.