Domek v Kramolně u Náchoda patří Jiřímu K. Žil tam s rodiči. Ti dávno zemřeli a on sám je už dlouho v důchodu. Býval to zprvu hezký domeček se sadem. Do domku ale nanosil tolik odpadků, že v něm už ani bydlet nemůže. Udělal ze sebe bezdomovce ve vlastní nemovitosti. Bez elektřiny a bez toalety.

"Tam dole má takový zahradní domek a v tom v žije i v zimě. Voda mu neteče," řekla sousedka Dita Jaklová

Hovořili jsme se starousedlíkem, který v domě vyrůstal do svých patnácti let. Vzpomíná, že když ještě pan Jiří dělal mistra v přádelně, tak si měl říkat o použité drogistické věci, prý aby měl čím topit. Poté pan Jiří K. pracoval v technických službách v Náchodě. Měl čistit město od odpadků.

"Když jsme se nastěhovali před šestnácti lety, tak pán měl zabarikádovaný barák a postupně začal znečišťovat tu zahradu. Po Náchodě si dělal hromádky, a ty pak přemisťoval sem," vysvětlila Jaklová.

[chooze:article;value:540212]

Miroslav Franc koupil dům v sousedství před devatenácti lety. Těžko hledá slova. Nejde jen o potkany, kteří tam zdomácněli. Po letech jsou sousedé zklamaní z úřadů. K tomu, aby náchodská radnice či obec Kramolna situaci vyřešily, je nepohnula ani četná medializace. "Kontejner se přistavil jednou, ale pán do toho pomalu nic nenaházel," postěžovala si Jaklová.

"Jeden čas jezdila paní z charity, ale po dvou třech měsících to vzdala. Co vzala do ruky, on nechtěl vyhodit a nepodařilo se jí vyklidit nic," dodala Jaklová.

Nejprve pana Jiřího K. reportéři TV Nova nezastihli, ale na podruhé se zadařilo. "Není to v pořádku, není to v pořádku a musí se to uklízet, to vím. Uklidím to, až budu zdravý. Já chodím do nemocnice, ale hlavu mám v pořádku," tvrdil pan Jiří.

Město se brání, že na muže hromadícího odpadky žádné páky nemá. "Po té úřední linii jsme skutečně bezzubí. Jsme schopni podpořit ty sousedy, pokud podají občansko-právní žalobu, protože ta situace tam je neudržitelná. Je to bezdomovec ve vlastním domě," řekla mluvčí Náchoda Nina Adlof.

Tohle neštěstí se neděje jen v Kramolně. Ofnerovi mají ve Velvarech rekonstruovaný domek a za zdí skládku souseda Jiřího P. "Bylo nám řečeno z výboru, že to má prostě na svém pozemku, a že proti tomu nejsou páky. Nemá tam vodu, nemá topení, nemá záchod, všechno, co je vidět zvenku, je i uvnitř," stěžoval si Milan Ofner.

Bratr pana Jiřího, Milan, podniká s elektroinstalacemi. Domek ve Velvarech vlastní na polovic. Podle právníků má vlastník povinnost se o své vlastnictví starat. "Já nebudu nic vyklízet, už jsem to udělal. Bratr má psychickou vadu. Mně ty kontejnery stály 150 tisíc, když jsem to vyvážel, a za dva měsíce to bylo to samý. S bratrem se nebudu dohadovat. Jsou chudáci ti sousedi. To se nedá nic dělat," hájil se pan Milan.

[chooze:article;value:549791]

Pokuty od obce nezabraly. Jiří P. lidi trápí shromažďováním odpadků už více než čtvrtstoletí. Rezignovali sousedi a rezignovalo vedení Velvar. "My tam nic nezmůžeme. Dotazovali jsme se i hasičů a hygieny, ale opravdu tam v tuto chvíli není se o co opřít," tvrdila místostarostka Velvar Jitka Valchářová.

Obce se hájí, že jsou bezzubé a s lidmi, kteří na svých pozemcích hromadí odpadky, nemohou nic dělat. Řešení jsme hledali s odborníky. "Každý je povinen pečovat o své vlastnictví. Jestli někdo hromadí odpadky ve svém vlastním bytě nebo domě, a jestliže to má nějaký dopad na stav vlastnictví, tak je to v rozporu s právem. to vyplývá dokonce z ústavních principů a občanského zákoníku," vysvětlil advokát Karel Havlíček.

Když to nejde domluvami, musí rozhodnout soud. "Začal bych žalobou. Jestliže od souseda vstupují ke mně, na můj pozemek, do mého bytu, nějaké negativní vlivy, jako pachy nebo krysy, tak prostě jsou to imise, což znamená, že dochází k narušování mé možnosti užívat své vlastnictví," poznamenal Havlíček.

Na soud se sousedé překvapivě dosud neobrátili, podle právníka je to ale chyba. "Jestliže si budeme jen stěžovat a nebudeme využívat možnosti, které nám právo dává, tak se ochrany nikdy nedobereme," připomněl Havlíček.

Co se vlastně děje v hlavě chorobných sběračů je otázka na psychiatry. "S těmito pacienty se setkáváme docela často, kdy se intervencí rodiny, z obce nebo nějakého terénního týmu podaří toho pacienta k té léčbě přivést. Není to typicky samostatná diagnóza," podotkl primář psychiatrické nemocnice Kosmonosy Martin Matějka.

[chooze:article;value:549226]

Podle psychiatrů bývá hromadění odpadků průvodním jevem schizofrenie, stařecké nebo jiné demence či obsedantně kompulzivní poruchy. "Jak ti lidé ochuzují svoje vztahy, tak rozvíjejí tenhle syndrom hromadičství. Oni na těch věcech lpí, nerozlišují věci cenné od těch bezcenných. Mezi vrstvami odpadu, jsou tak třeba bankovky nebo cenné předměty," dodal Matějka.

Jaká je šance dostat člověka ven z touhy sbírat odpadky? "Pokud se jedná o schizofrenii, obsedantně kompulzivní poruchu nebo jiný nutkavý stav, tak se léčba opírá hlavně o psychofarmaka. Tam je docela významná šance, že to chování přejde. Je ale důležitá spolupráce s terénním týmem na doléčování. Pokud se jedná o onemocnění demencí tam je ta možnost ovlivnění léčbou malá," vysvětlil Matějka.

Pro to, aby se s osobou hromadící nadměrně odpadky začalo něco odborně dělat musí dát podnět rodina nebo obec, a pokud domluvy nikam nevedou, musí rozhodnout soud. "Přišel nám pacient tady přišel na léčbu, původně nedobrovolnou, ale postupně se podařilo stav zvládnout a dál už se doléčoval dobrovolně. Zajistili jsme mu terénní podporu, aby po propuštění z nemocnice měl psychiatra, a přestože paní opatrovnice se velmi bála, že tohle nemůže dobře dopadnout, tak se podařilo, že dál už nehromadí a užívá léky. Celá léčba trvala přes půl roku," zakončil Matějka.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.