Zlaté časy českého školství nejspíš končí. Brzy vyschnou štědré evropské fondy

Přes 360 miliard korun – přesně tolik peněz získaly školy v Česku za 20 let členství v Evropské unii. "To je nepředstavitelný balík, který pomohl všem v regionálním školství zkvalitnit podporu a vzdělávání učitelů, pomůcky, ale pomohl také vytvořit nové personální pozice. Vysokým školám pak pomohl zkvalitnit studijní programy a vybudovat nové kampusy," tvrdí ředitel sekce mezinárodních vztahů na ministerstvu školství Václav Velčovský.

Jenže tomu by mohl být už zanedlouho konec. Současné programové období dotací totiž končí v roce 2027.

"Největší problém vidím v tom, že státní rozpočet nebude schopen ze svých vlastních prostředků sanovat ty věci, které dneska pořizujeme z bruselských peněz. Všichni ředitelé se obávají, že až tohle skončí, tak velmi těžko z některých prostředků zaplatí školní psychology, sociální pedagogy, další vzdělávání učitelů a podobně," upozorňuje ředitel neziskovky EDUin Miroslav Hřebecký.

[chooze:article;value:550452]

Školy, které dotace využívají, se navíc musely smířit s vyšší byrokracií. "Vypracovat projekt znamená strávit nad tím čas. Musí to udělat někdo, kdo ovládá správnou rétoriku a umí to správně napsat," říká například předseda Unie školských asociací Jiří Zajíček.

"Některé prostředky jsou vyčleněny na to, že si může škola najmout na administraci někoho dalšího, ale i to pro ředitele pochopitelně znamená to, že musí řídit další lidi," doplňuje pak Hřebecký.

Díky některým projektům se ale otevřely brány do zahraničí spoustě studentů. Jedním z nejvyužívanějších evropských projektů je Erasmus. Díky němu vycestovalo do zahraničí přes 400 tisíc lidí.

[chooze:article;value:550231]

V porovnání s ostatními státy Evropské unie ale v úrovni vzdělávání Česko stále za některými zaostává. V tuto chvíli se pohybujeme na 15. příčce. Oproti jiným státům máme například nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí.

"Těch důvodů je více, jde například o obecné nastavení společnosti nebo třeba také o to, že nám chybí například praktické bakalářské obory nebo kratší vzdělávací programy, které jsou časté například v Rakousku," tvrdí Milan Mařík z projektu Evropa v datech.

Přímo do vzdělávacích programů ale Evropská unie nijak nevstupuje, osnovy nechává na jednotlivých členských státech.

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.