České bankovky mají na sobě šest až osm ochranných prvků: vodoznak, okénkový proužek, barevná vlákna, soutiskovou značku, skrytý obrazec, proměnlivou barvu, iridiscentní pruh a mikrotext. Jako první bychom si bankovku měli pořádně ohmatat.
Když dostaneme bankovku do ruky, můžeme její pravost poznat i díky hlubotisku. Například na dvoutisícovce má Ema Destinová výrazné vrásky na krku. Bankovky navíc obsahují i bavlnu. Na rozdíl od obyčejného papíru bývají hrubší a plastičtější.
[chooze:article;value:544619]
Důležitá je i vizuální kontrola. Bankovka může vypadat na první pohled jako pravá. Má okénkový proužek i proměnlivou barvu. Stačí se ale podívat proti světlu a hned je vidět, že chybí vodoznaky. Ty jsou proti světlu viditelné, stejně jako třeba takzvaná soutisková značka.
Rozpoznat falzifikát můžeme i prohlédnutím z různých úhlů. Na líci by se měla na několika místech měnit barva a v ornamentu v rohu bankovky se objeví skrytý obrazec. V případě, že najdete v peněžence padělek, měli byste ho odevzdat na policii, bohužel bez náhrady.
Zkontrolovat bychom si měli ale také datum výroby bankovek. Ty s nominální hodnotou 100, 200, 500, 1 000 a 2 000, které byly vyrobeny mezi lety 1995 až 1999, jsou totiž neplatné. Vymění nám je ale zdarma v každé bance.
Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.