Pavel Tatíček je kardiolog v královéhradecké fakultní nemocnici. On sám se ke konci roku dostane na původní hranici povolených přesčasů, tedy ke 420 hodinám. "My jsme v práci třeba od 8 do 4, potom jdeme domu, vrátíme se až na noc v osm večer a jsme v práci do druhého rána. Ale to teda v práci zůstáváme až do té doby, co je potřeba, klidně do čtyř zase," popsal Tatíček svůj den.

Sám říká, že má na nemocnici štěstí. I když i tam jsou kolegové, kteří naslouží dvojnásobek. "Co vím, ale o starších, tak u nich je situace daleko horší. Kolegyně říkala, že už má teď odslouženo asi 700 hodin," prozradil. Sedm set hodin přesčasů znamená, že kromě běžných směn má lékařka naděláno začátkem října dalších 85 dnů.

[chooze:article;value:521637]

​Problém přesčasů už se prý neřeší 20 let. "U nás v nemocnici je třeba pravidlo, že se po 24 hodinách práce chodí domů, což ve spoustě malých nemocnic není. Naprosto běžně se ten doktor nedostane dva, tři dny domů," popisuje šílenou praxi anesteziolog z Hradce Králové David Doležal.

Ve finále pak přesčasy znamenají třeba 50 procent platu lékaře. Je to vykoupeno únavou, minimem volného času a minimem času stráveného s rodinou. Šest let dřiny, po státnicích další roky učení na atestaci a špatné vyhlídky do budoucna. Není divu, že řada mediků má zaječí úmysly.

[chooze:article;value:523756]

​"Já se aktivně učím německy, protože chci jít v budoucnosti do zahraničí, například do Švýcarska. V zahraničí si mnohem víc váží práce lékařů. Nejde jen o finanční ohodnocení, ale taky o přístup jak k medikům, tak mladým lékařům. Stejně to vidí i moji spolužáci, kteří se vrátili například z praxe v Rakousku," svěřil se medik Kryštof. 

Zatímco u nás se nástupní plat pohybuje kolem 40 tisíc korun, ve Švýcarsku nabízí neatestovaným lékařům až šestinásobek. "Každý rok třeba 20 až 30 % lékařů jde do zahraničí. Hodně lidí je tady ze Slovenska a tím, že momentální situace na Slovensku je o 20 až 30 % lepší, tak se vrací domů. Přesně k tomu to povede a už se to děje," varuje předseda sekce mladých lékařů České lékařské komory Jan Přáda. 

Celý text naleznete na serveru (http://cocoparis.blog.cz/) zde.