Moji rodiče vždy říkali, že kdybych byla zdravá, byla bych pěkná potvora. Ano, to si myslím i já. Jsem si jistá, že za normálních okolností bych rodičům pěkně "zatopila" a co hůř! Na svoji pověst potvory a "černé ovce" rodiny bych byla náležitě pyšná!!! :-D Osud tomu ale chtěl jinak a mě nezbývá nic jiného než to, abych dala volnost a přednost andělské povaze, která charakterizuje mne samotnou. Díky této své povaze ráda všem pomůžu, když můžu, všem ochotně naslouchám, hájím práva ostatních, nikdy nikoho za nic neodsuzuji a spíše všechny podporuji. Zkrátka pro druhé bych se rozdala! Říká se však, že každý máme dvě tváře. Já je tedy mám určitě. V hloubi své duše totiž vím, že ten ďábel, kterému bylo rázně a krutě zamítnuto "vyplout" na povrch a ovládnout tak celou mojí osobnost a mojí povahu, se ve mně stále skrývá…

Předtím, než jsem se pustila do studia oboru, pro který je charakteristická nejen pomoc druhým, kteří ji potřebují, ale také optimální a adekvátní rozvoj dětí a obhajoba lidských práv, mojí součástí byla (a zčásti stále je) i potenciální ďábelská povaha. Ta se projevovala tím, že jsem dávala přednost svobodě, volnosti, dobrodružství, nebezpečí a adrenalinu. Také jsem jako "ďábel" nesnášela nudu a milovala jsem společnost a akce, na kterých to žije. Tehdy jsem navíc měla pocit, že dodržování jakýkoli pravidel, příkazů a zákonů, je zcela zbytečné, stereotypní a nudné. Proto jsem zastávala názor, že pravidla, příkazy a zákony jsou tu od toho, aby se poručovaly.

Od toho se odvíjel i můj výběr kluků. Tehdy mými idoly byly "STARS" a "PARCHANTI" v jednom, kteří "hulili trávu", dělali jeden průšvih za druhým a s nimiž očividně nuda nebyla. A to bylo přesně to, co se mi na nich líbilo. Přesně o takovém klukovi jsem snila. O klukovi, se kterým nebude nuda, který mě vymaní z mého nudného a stereotypního života a svede mě na cestu, kde najdu všechno, po čem jsem vždycky toužila a nemohla zažívat. Dala bych nevím co za to, kdybych mohla být jeho milenkou nebo alespoň kamarádkou. Můj vyvolený musel něco umět. Musel mít vlastnost, kterou by mě ohromil. PROSTĚ PARCHANT, a ne jen tak nějaký "LIBOVÝ" kluk. Není divu, že jsem byla jenom zklamaná. A vzhledem k tomu, že jsem nesnášela, když někdo někomu ubližoval a kluci holkám ubližovali často, začala jsem je nenávidět. Nevěřila jsem jim, brala jsem je jen jako "hračky", s nimiž si mohu hrát, provokovat je a manipulovat jimi. Proto jsem se opravdovému vztahu vyhýbala a dávala jsem přednost jedině přátelství s nimi. Byla jsem proti nim zaujatá a tehdy mě ještě nenapadlo, že bych s někým mohla navázat hlubší vztah.

Pro moji ďábelskou povahu se vyznačovalo i to, že jsem byla pro každou špatnost. Ochotně bych se zapojila do nějaké rvačky. Troufám si říci, že bych vyzkoušela všechno. I drogy. Byla bych prostě potvora každým coulem, která všechny brání, "vymetá" večírky, akce a nevyhýbá se alkoholu a ani drogám. Kdo ví. Třeba bych to byla já tím delikventem nebo, který by potřeboval pomoc sociálního pedagoga, který by mě přemlouval k léčení ze závislosti nebo bych musela spolupracovat se sociálním pracovníkem nebo kurátorem. Je to možné. Nevím. Jsem si ale jistá, že potvora bych byla. A pořádná!

Každý ale jednou dospěje! I já jsem dospěla. Sice ve mně stále ten ďábel někde podřimuje. Doposud stále dávám přednost svobodě, volnosti, nebezpečí a adrenalinu. Stále prahnu po nebezpečném povolání, jako je probační úředník, kriminalistka z oddělení vražd, policistka, (fascinují mě zbraně), právník specializující se na trestní právo, psycholog pracující ve věznici nebo dokonce mě kdysi lákalo být vojákem (miluju uniformy).

Také můj vysněný partner by neměl být LIBOVÝ, měl by být aktivnější, se kterým není nuda, ale už u něj převládají vlastnosti pro partnerství potřebnější a smysluplnější.

Nedávno jsem dokonce udělala průšvih, za který jsem dostala vynadáno. Ano. Jak se zdá, tak zlobím pořád. Rozdíl je však v tom, že jsem to udělala s nejlepším vědomím. Vím, že jsem neudělala nic špatného a jen jsem se snažila někomu pomoci, takže mé svědomí je čisté. A kdybych mohla, udělala bych to znovu!

Nyní ale spíše už myslím na založení rodiny s budoucím partnerem a na práci zaměřující se na pomoc druhým a mé druhé já žije jen pro Paříž a sní o životě tam!