Poté, co došlo k teroristickým útokům v Paříži, jsem slyšela větu: ,,Tak Peti,…To už se do Paříže asi znovu nepodíváš. To tě určitě odradilo." Musím se přiznat, že pro mě jako "Češku s duší Pařížanky" snící o životě v Paříži, to nebylo snadné vyslechnout. Doslova mi to drásalo uši a vytrhávalo srdce z těla. Proto jsem bezmyšlenkovitě odpověděla: "Ne neodradilo." A je to pravda. MĚ to opravdu neodradilo. Ale najdu ještě vůbec někoho, kdo se stejně jako já nebojí a vyrazí do krásné, dechberoucí Paříže se mnou?

Slovo "naposledy" mi nahání strach a hrůzu. Vždyť po svém odjezdu z Paříže jsem se zařekla, že se tam jednou bezpodmínečně vrátím a navštívím, mimo jiné, místa, která jsme s naším zájezdem nestihli navštívit a koupit suvenýry, které jsem si tam nekoupila. Není přece možné, abych se již nikdy nedostala do vesničky Marie Antoinetty, znovu do Louvru, do muzea Orsay nebo si již nekoupila tu krásnou kabelku, která se mi tam tolik líbila?

Někdy si připadám jako vlastizrádce (možná taky jsem), jelikož mám pocit, že Francii miluji víc, než ČR. Dala bych nevím co za to, být Francouzkou. Zdá se mi, že jsem jediná (ještě s mým kamarádem), kdo má rád Francouze. Někteří Češi říkají, že jsou namyšlení snobové, kteří s vámi odmítají mluvit anglicky a dívají se na vás "z patra" ve chvíli, kdy zjistí, že neumíte francouzsky. Ano, to je nejspíš pravda. I já mám takovou zkušenost s jednou paní recepční, na kterou jsem v Paříži narazila. Nejenže odmítala mluvit anglicky, ale ani neměla příliš velký zájem vám pomoci, když jste potřebovali. Dokonce ani tehdy, když jste s ní mluvili svojí lámanou francouzštinou začátečníka (nezabralo ani Bonjour MADAME,…). Byla to ale moje jediná negativní zkušenost s Francouzkou, takže se tím můj názor na Francouze nezměnil. Když jsem se ale ptala jedné slečny, která žije nedaleko Paříže od svých 19-ti let, řekla mi, že Francouzi neumějí anglicky a ani žádný jiný jazyk, preferují jedině francouzštinu. Prý dokonce ani neví, kde leží ČR. Ale samozřejmě to nemůžeme zobecňovat na všechny Francouze. NETÝKÁ SE TO VŠECH FRANCOUZŮ!!!

Ovšem ani tato informace mě neodradila. Za svůj život jsem potkala tolik lidí-Čechů, od kterých jsem očekávala profesionální pomoc a adekvátní přístup a místo toho jsem se dočkala nepřijatelného chování, z něhož bylo vidět pohrdání nebo odpor, že mohu opravdu říci, že mě někteří Češi opravdu zklamali! Zklamali mě natolik, že někdy opravdu nejsem pyšná na to, že jsem Češka. Já vím, jsou to silná slova, ale když jsem během svého pobytu v Paříži viděla, jaký přístup ke mně Francouzi zaujímají, tak přestože nemohu posuzovat Francouze ze čtyřdenního zájezdu, jsem si navzdory tomu, jistá, že kdyby mi někdo v tu chvíli nabídl FRANCOUZSKÉ občanství, přijala bych ho okamžitě!!!

Proto se mě slova "DO PAŘÍŽE UŽ NIKDY velmi silně dotýkají a až se tam situace uklidní, vrátím se tam! JE LE JURE !!! / PŘÍSAHÁM !!! :-* :-*